Reakce k článku

Od: Radka Zadinová - 9.1.2008 - 20:51

Co třeba: Chtěla jsem se jít večer projít, protože... co doma? Doma je to pořád stejné. A venku padají hvězdy. Sníh jiskří a praská pod nohama. Vítr mi čechrá vlasy. Dech se mění v chomáčky páry vznášející se vzhůru. Vzůru ke hvězdám... Ale protože věta, začínající slůvkem "chtěla" ve skutečnosti znamená, že člověk to své přání neuskutečnil, sedím teď u počítače, poslouchám irskou hudbu a o tom, jak mi sníh praská pod nohama a z nebe padají hvězdy, jen sním - a píšu:-)

Od: Radka Zadinová - 9.1.2008 - 20:53

A nebo: Chtěla jsem se jít večer projít, prostě jen tak, přestat přemýšlet a jít, jedno kam, jen jít a nechat se unášet tmou, tichem a zádumčivou krásou noci...

Od: Radka Zadinová - 9.1.2008 - 20:58

No a do třetice: Chtěla jsem se jít večer projít, prodloužit tou kratičkou procházkou těsně před spaním den, který pomalu končí, den, který ve mě zanechal nejen podivnou nostalgii a smutek, ale i naději, den, který se už nikdy nebude opakovat, jeden jediný docela obyčejný den v mém životě, který se stal mou součástí a na který si za nějakých pět, deset let už vůbec nevzpomenu (pochybuji, že si vzpomenu za pár týdnů), ale třeba se stane nějaký zázrak a způsobí, že na tenhle den naopak nikdy nezapomenu...

Od: Milan Prokš - 9.1.2008 - 21:43

Chtěla jsem se jít večer projít, ale znáte to. Jednak jsem si to vlastně uvědmila až ráno - trochu pozdě, nezdá se vám? No a taky toulat se ulicemi sama... Ovšem ten nejdůležitější důvod, proč jsem se večer nešla projít? Jsem totiž chlap.

Od: Radka Zadinová - 9.1.2008 - 21:51

Chtěla jsem se jít večer projít... tak proč jsem to sakra neudělala?:-)

Od: Renata Šindelářová - 10.1.2008 - 7:52

No, pěkně jste se rozjeli... jen co je pravda. :-)))))
Má ještě někdo něco?

Od: Jaromír Komorous - 10.1.2008 - 11:03

1.cvíčo
Nebolí, dámo, samé milé kino!
Omlouvám se, ale musím parafrázovat pana Uhdeho:
... ale podavač slov.
Tož, stavím se do fronty.

Od: Milan Prokš - 10.1.2008 - 20:28

Chtěl jsem se jít večer projít... Jenže tu spoustu práce, kdo to všechno za mě udělá? Nakrmit psy, kočce ohřát kapsičku Whiskas. Dopsat 35. kapitolu. Vymyslet... A taky košili vyžehlit, aspoň to podstatné, co kouká zpod svetru... Jo... Báječný vlahý večer, ve vzduchu je cítit první lednové jaro! Ještě že jsem se přemluvil...

Od: Renata Šindelářová - 13.1.2008 - 19:44

Nebo třeba:
Chtěl se jít večer projít, opravdu, to slibované zatmění měsíce mě lákalo víc než skýva chleba hustě namazaná čerstvým sádlem, jenomže táta - ten samý táta, co mi s planoucíma očima líčil, jak jednou obletíme celý vesmír - mě nepustil. Nemilosrdně mě nahnal do peřin a že prý až nám přestanou kolem hlavy svištět šrapnely, pak teprve si o tom můžeme promluvit znovu. Kdoví kdy to bude. Jestli vůbec někdy...
No, já vím, mám to zas drámo... chudáci moji hrdinové.)

Od: Milan Prokš - 13.1.2008 - 21:35

Chtěl jsem se jít večer projít. Ani to nešlo jinak, už od samého rána jsem myslel jenom na jediné. Oslnivá hříva blonďatých vlasů tak nevkusně zarámovaná ojíněným plastovým oknem. Proč ji vlastně nedokážu normálně oslovit, když jezdíme stejnou tramvají? Nechávám si dvě, tři ujet, ale vždycky se dočkám. Promrzlý na kost sleduji potajmu jak balancuje u tyče a chorobně žárlím na všechny, kteří mohou stát těsně vedle ní. Těším se, až se večer půjdu zase projít. Ten bílý rám je tu jenom pro mě.

Od: jakobynic - 15.1.2008 - 10:35

Chtěl jsem se jít večer projít, ale zavolala mi ségra, že se táta rozhodl sestrojit vzducholoď a právě teď visí na jabloni. Oba dva.

Od: Lucka Hajduková - 15.1.2008 - 16:09

Chtěl jsem se jít večer projít, protože už jen samotná představa toho, že v tyto dny neuvidím Merkur, mě dokázala vyděsit k smrti. Na jeho studii pracuji už léta a chybí krůček, onen malinký krůček a studie bude hotova a ona ocenění a sláva konečně dopadnou na má bedra.

Od: Renata Šindelářová - 16.1.2008 - 7:27

A ještě mě napadlo...
Chtěl jsem se jít večer projít a pochytat si k večeři pár pozemšťanů, jenomže nakonec jsem se příliš nalokal slunečního větru a tak mě, celého omámeného, na cestě smetla kometa.

Od: viera.vecerova - 16.1.2008 - 17:07

Chtěl jsem se jít večer projít...
...protože jsem věděla, že budou padat asteroidy, a neznám krásnější pocit, než toulat se úplně sama horkou srpnovou noci v dešti z nebe pršících Perseidů, koukat nahoru do temně modrého bezedna a nic si nepřát, myslet jen...Nejlépe, nemyslet vůbec a jen se tak dívat, protože to, co bych tam spatřila, to by se mi vštípilo hluboko do duše a už by to tam zůstalo. Co doma? Narychlo uklohnit večeři pro čtyři z toho, co zbylo v lednici, usadit se v křesle, zírat na stupidní program v televizi a usínat s pocitem, že je už zase jeden den v háji!? Naštěstí naši hráli s Irskem a tak byl důvod sbalit knihu, přenést se s ní nahoru do ložnice...kde je alespoň střešní okno, které kouká nahoru do temně modrého bezedna.

Od: Adriana Šindelářová - 16.1.2008 - 18:04

Chtěla jsem se jít večer projít... ale nevešla jsem se do dveří.

Od: Milan Prokš - 18.1.2008 - 17:15

Chtěl jsem se jít večer projít... Jenže vycházky jsou jenom odpoledne. A tak jsem si aspoň skrze mříže prohlížel tu krásnou jarní temnou oblohu. Oblohu plnou hvězd. Mnohem hezčích hvězd, než jaké byly na ramenou poručíka, který mě zatýkal. Za takovou blbost čtyři roky natvrdo. Že prej recidiva... Maj si to líp hlídat, ne? Ať už jdou všichni do prdele s těma jejich nablejskanejma bourákama. Dostal jsem za to autorádio pětikilo. Moh´sem tušit, že je to ňákej pajonýr za dvanáct litrů?

Od: Anna Arbes-Gruberova - 19.1.2008 - 15:49

Chtěl jsem se jít večer projít a cítit ty kapky co padaly z nebe. Málo bylo času, ale já věřil, že je dokážu všechny pochytat do svých úst a stihnout ten přihlouplý maturitní ples.

Od: Nika - 12.3.2008 - 1:31

Oprava
Poslední odstavec, čtvrtá řádka: žádné "nebo-li" - správně: "neboli".

Od: Pafča Brabcová - 3.7.2008 - 14:14

Chtěl jsem se jít večer projít...ale načapali mě a odvedli zpátky do postele. Otevřel jsem okno a vyletěl ven.

Od: Pafča Brabcová - 3.7.2008 - 15:55

Jinak: Nóbl Dumas má milé káně. ;)

Od: Zuzana Muchová - 27.6.2010 - 21:35

CHtěla jsem se jít večer projít, ovšem moje tetelení se z tohoto nápadu ostře prořízl zvuk drnčícího domovního zvonku. Čekala jsem vše, jen to ne. Jeho obličej byl pln stínů, protože mi nefungovalo venkovní osvětlení. Úplně jsem zapoměla, že měl přijít. Chvíli na mě tiše zíral, až nakonec praví, "Nepůjdem se projít? Venku je nádherně..."

Několik posledních článků v rubrice Miniškola