Samotná inscenace se spokojí se dvěmi hlavními charaktery a jejich protikladností. S režisérem Mr. Jayem (Jan Fišar), v překladu žvanil neboli mluvka a jeho asistentem Goldbergem (René &Smotek), ti spolu neustále vedou místy až sarkastický dialog.

Paralela režisér/bůh a herci/lidé pak umožňuje sledovat ne jeden příběh,ale dva, či několik malých příběhů samo o sobě a na závěr je spojit v jeden. Ač se inscenace drží pomyslné osy, tedy interpretace Bible jako divadelní hry, stane se továrnou na rozvíjení nových a nových myšlenek. Nevyjdeme z neustálého kladení otázek Goldbergem, jež se ptá, proč se staly věci, které se staly, čímž naráží také na to, že on sám patří mezi svědky holocaustu.

Jakoby se George Tabori (autor Goldbergovských variací) rozhodl jej ve své hře trápit, ale není tomu tak, spíše razí psychologickou myšlenku, že vše zlé, co člověk nevstřebá je nutno prožívat znovu a znovu až do úplného smíření.

Tuto myšlenku jakoby vkládá do úst Mr. Jaye, jež má 7 dní před premiérou oné hry a tak se opakovaně zkouší pořád dokola. Téměř až do úplného začátku samotné premiéry, kdy nakonec Goldberg po vyčerpávajících zkouškách vyřkne větu : "A ještě jednou, vše zase od začátku."

A co o hře říká umělecký šéf Komorní scény Arény a zároveň režisér Goldbergovských variací Ivan Krejčí?
Patrný je zde rozdíl také v rozdílném vztahu k Bohu, kdy židé se ptají a on jim odpovídá, kdežto křesťané jen prosí. Také opakování, jež zde znamená synonymum pro smíření. Typická je taky ironie, tvrdost a znovuprožívání hromadného vyvražďování.

Nečekejte, že skutečnosti, jež George Tabori napsal, herci nějak "zaobalí". Vše jde přímo, naostro a ze hry vychází syrovost. To vše však způsobuje naprosté vtáhnutí do děje. Vytknout lze snad jen v pár pasážích přemíru sexistických narážek, jež nemusí každého nutně pobavit. Dle mého názoru činí jen oddechový čas či snad jakousi vatu, jež trochu odvádí a odlehčuje od inscenace, s jejíž hloubkou by si vystačila sama.

K výborným výkonům stojí životní role Reného &Smotka (Goldberg), jehož utrpení a jasnou konfrontaci s Mr. Jayem, jež se snaží o vlastní interpretaci Písma, s ním neseme celou dobu. Taktéž stojí za zmínku výkon Dany Fialkové, jež stačila publikum pobavit ještě před samým začátkem představení. Nelze zakončit jinak, než výrokem, jež padl ve hře. Pravda je vždy nevkusná. Pokud se tedy chcete přesvědčit o své vlastní pravdě neváhejte.

Překlad: Josef Balvín / Režie: Ivan Krejčí / Scéna a kostýmy: Lucie Loosová / Dramaturgie: Tomáš Vůjtek