V zapomnění minimálně ze třech důvodů. Jedním se zdá trochu povznesené všeobecné odfrknutí nad hudbou tohoto ražení obecně a nášup nových proudů, v nichž se i současník nelehce orientuje. Druhým je umlčování Hašlera v době protektorátu, které plynule přešlo do dalšího dlouhého období po válce. V té době jeho jméno znali už jen nejbližší přátelé a do obecnějšího povědomí se nyní dostává jen obtížně. Opět není zájem! První vlaštovkou znovuobjevení Hašlera se stal „muzikál“ Ta naše písnička česká, jenž v roce 1967 natočil Z. Podskalský. Velkou službu českému písničkáři prokázal Viktor Preiss v oblíbeném televizním seriálu, a nyní se, již druhým vydáním životopisné knihy, přidává i jeho přítel a herecký kolega z Národního divadla, Rudolf Deyl.

Napsal vzpomínkovou monografii, která je cenná právě svou autentičností. Deyl prožil s Hašlerem nejen několik let na prknech divadla, ale dokonce s ním bydlel. Dobře ho proto poznal a v jeho líčení se objevuje jako přímý a statečný, nesmírně, až úporně pracovitý člověk z masa a kostí, který nepodrazí, ale i s různými chybami, např. bohémskou nedochvilností. Zajímavé je, že Deyl jeho chyby dobře zná, ale bere je tak, jak přicházejí, vůbec nic mu nevyčítá, nehodnotí. Naopak, jeho jednání, které vedlo třeba k vyhazovu z Národního omlouvá, vysvětluje, prostě jeho osobu trochu idealizuje. Ale to k pravému přátelství přece patří a objektivní čtenář má možnost se s tím vypořádat po svém.

Pravdou ovšem je, že právě bolest, beznaděj,pomyslná i opravdová křivda, nedocenění, se vždy staly výrazným hnacím motivem pro Hašlerovu práci. Kdyby těch nebylo, zůstal by neznámým rukavičkářem ze Zlíchova, s opařenýma rukama a nevýrazným hlasem. Nikdy by se nepostavil na jeviště, nehrál by třináct sezon ve zlaté kapličce, nezaložil by kabaret v Lucerně, nebyl by průkopníkem nové zábavy v revuálních pořadech, nehrál ve filmech, neskládal hudbu, nepsal scénáře, básně a fejetony, nepodílel by se tak výrazným způsobem na kulturním životě Prahy v první polovině dvacátého století. O to smutnější je, že tak výrazná osobnost s morálním přívlastkem, kdysi formující profil nejedné generace, umučená fašisty v koncentračním táboře, dnes na kulturním ani společenském poli již nic neznamená.

Kniha Písničkář Karel Hašler, není pouze nahlédnutím do klopotného, radostného, ale i nesčetnými překážkami naplněného života, ale přináší i soupis tvůrčího díla KH, který je tím cennější, čím méně o Hašlerovi víme. Jeho tvorba, jak ukazuje rozsáhlý přehled, nestojí jen na té jediné, byť nejkrásnější, české písničce.

Takže až uslyšíte lyrické zalkání o lásce zrodivší se na Starých zámeckých schodech, furiantskou My Prahu nedáme, radši ji zbouráme nebo zaslzíte při představě, že až se česká písnička ztratí, všechno s ní pomine, hledejte jejich otce, Karla Hašlera, a nenechte zahynout jeho památce.

^{Deyl Rudolf: Písničkář Karel Hašler
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2007
Zdroj foto: www.xyz-knihy.cz}