Václav Vorlíček již v dobách minulého režimu točil nepříliš náročné, ale příjemné filmy laděné na pohádkovou notu. Takový je i Konec vodníků v Čechách (Jak utopit doktora Mráčka), do kterého obsadil L. &Safránkovou, Jaromíra Hanzlíka, Františka Filipovského, Miloše Kopeckého a Vladimíra Menšíka. Těžko soudit, do které kategorie počin zařadit. Jedni tvrdí, že jde o pohádku, další, že v dnešním pojetí žánrů to musí být fantasy a jiní proklamují, že film jeví i prvky science-fiction. Každopádně v Konci vodníků existuje určité nadpřirozeno, které film řadí do naší kategorie. Primární myšlenka snímku představuje problém starý, jako lidstvo samo. Jednou šlo o bohy, tu zase o vodníky. Spojení se smrtelníkem značí ztrátu věčného života. A tak poměrně hutnou, v podstatě mytologickou myšlenku, trošku zabsurdníme, zlehčíme humorem a máme tu tradiční Vorlíčkovský film. Takový, na jaký vzpomínají děti i dospělí.

Josef Nesvadba sice není filmařem, nicméně v kategorii socialistického science-fiction tvoří nepostradatelnou osobnost. Z původních českých knižních předloh se mohl postavit vedle světového Julese Verna a prohlásit, že mu u nás zfilmovali bezmála stejně knih. Popularity se dostalo kritiky průměrně hodnocené nadnesené sci-fi Zítra vstanu a opařím se čajem – režie se ujal Jindřich Polák, krom jiných hráli Jiří Sovák, Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský (děj se točí kolem cestovní kanceláře, provozující návštěvy minulosti. Skupinka neonacistů se rozhodne zneužít jejích služeb a pomocí vodíkové bomby zajistit Hitlerovi vítězství války.)
Dále šlo kupříkladu o Ztracenou tvář v režii Pavla Hobla (hráli např. Brodský, Filipovský, Vášová, Růžek, Marvan, Brejchová…), Tarzanovu smrt, jejíž režisérem byl Jaroslav Balík nebo třeba zdařilý Upír z Feratu, který však dle mého skromného mínění patří spíše do škatulky horroru (přestože auto v roli zabijáka je technologickým výdobytkem, tudíž ukazuje i na sci-fi). Podobně zde pouze zmíním Vlčí boudu Věry Chytilové – přestože jde o skvělý snímek, stejně jako Upíra z Feratu škatulkuji k horroru.

Zapomenout nesmíme na vtipné – a troufám si říci až roztomilé – Pozdravy z planety zeměkoule, opět v režii Oldřicha Lipského. V hlavní roli diváka potěší komediální dvojice, ve sci-fi jinak nevídaná – Lasica a Satinský (alias dva zelení Marťani). Dále spatříme Jiřího Menzela, Naďu Konvalinkovou, Miloše Kopeckého, Luďka Sobotu a Jiřího Lábuse.

Mezi známější počiny patří i Zabil jsem Einsteina, pánové. Komedie o cestě časem do Prahy roku 1911 je „založena na myšlence, zda a do jaké míry by předčasná smrt zakladatele moderní fyziky Alberta Einsteina ovlivnila vývoj na naší planetě…“ (cit. Bontonfilm). Jako ve většině sci-fi komedií, i zde najdeme klasické složení Miloše Kopeckého, Jany Brejchové a k nim Stellu Zázvorkovou, Jiřího Sováka, Ivu Janžurovou atd. Zabil jsem Einsteina, pánové, patří od září minulého roku mezi řadu filmů vydávaných zejména bulvárem coby levná DVD.

Přečtětě si i první díl seriálu o sci-fi z minulého režimu: (klikni)


Foto: Filmové studio Barrandov / Alena Červená