Po všech komediích s cestováním časem, či zelenými pidižvíčky, mi přichází na mysl poslední tři filmová díla v žánru science-fiction, která má smysl shlédnout. Prvním je zcela určitě Tajemství ocelového města, klasická Verneovka, tentokráte však neztvárněná Karlem Zemanem, nýbrž pod taktovkou Ludvíka Ráži. Přestože jde o dobrý film, Zemanovým kvalitám svým studiovým zpracováním nesahá ani po paty. Přestože se děj odehrává v továrně na zbraně, do níž hlavní hrdina – klaďas – proniká coby zaměstnanec, aby odhalil zlé záměry jejího majitele, jde vlastně o mírové poselství, odsuzující touhu po válčení. Bohužel byla tato myšlenka naroubována poněkud nepřesvědčivě a zůstala tak z filmu bez účinku trčet. V hlavních rolích uvidíme Martina Růžka, Josefa Vinkláře, Jana Potměšila, Jaromíra Hanzlíka a další.

Druhým postkatastrofický snímek na pomezí fantasy s názvem Konec srpna v hotelu Ozón (rež. Jan Schmidt). Název sice zní příšerně, spíše jako vyjmut z nějaké telenovely, nicméně na svou dobu a poměry jde o pěkný kousek (přestože podobnou tématiku ve světové kinematografii potkáme také na každém rohu). Oč tedy jde? Nalézáme se v poměrně blízké budoucnosti, lidstvo stojí na pokraji vyhynutí. Po ohromné katastrofě zůstalo na nehostinné Zemi jen pár přeživších lidí. Například skupinka mladých dívek a staré ženy, která bloumá roky krajinou a snaží se najít další lidi. Stará dívky učí, že musí najít muže a zachránit lidský rod. Čas neexistuje, jen stovky kilometrů stereotypní krajiny. Až konečně – v polorozpadlém hotelu Ozón nachází muže. Jednoho, nepoužitelného starce… také s rodinou celý život hledal. Stařena umírá v beznaději a dívky zabíjí i starce, aby získaly gramofon, věc do té doby nevídanou. Vydávají se na další cestu…

Třetí a zřejmě poslední věc, jež lze přežít bez větší duchovní újmy nese název Přátelé bermudského trojúhelníku. Jde o tři povídky mapující zmizení lidí – Tramvaj do Poděbrad, Expres do Bratislavy a Linka do Prahy.

A tím se dostáváme k braku. Sporným filmem nazvu Odyssea a hvězdy, podivný vyprávěcí styl otce nad chlapcovou postýlkou, líčení příhod s kocourem Odysseem a podivného setkání s cizí civilizací. Má-li v něčem dnes sledování tohoto díla smysl, pak jen proto, že děj se v rámci (tehdejší) sci-fi odehrává vlastně právě teď, v naší době. Nebudete se stačit divit, co všechno tu už máme mít a jak to tu má vypadat…
Monstrum z galaxie Arkan – snímek, který odrazuje již názvem. Bohužel, příběh snícího recepčního o životě v daleké galaxii, zatímco galaxie onen život se přiblížil k němu, zůstává stejně špatná jako název. A to i přesto, že scénáře se ujal Miloš Macourek a režii dostal známý filmový animátor Dušan Vukotič. Automat na přání v režii Josefa Pinkavy sice dopadl lépe, stále však o žádný zázrak nejde. Film má sice cenu za zábavný film (Rimini), nicméně jej považuji za ztrátu času. Podobně tak Akci Bororo, označovanou někdy za sci-fi love story. Z daleké planety přilétá výprava, aby zde, hluboko v pralese, našla lék, který může zachránit jejich civilizaci.

Posledním zmíněným kouskem bude vyložená lahůdka: Babičky dobíjejte přesně. Film, který Cinema označila za jeden z nejhorších filmů, které kdy byly na našem území natočeny. Babičky nemáme bít holí do hlavy, ale dobíjet jejich baterie. Jde totiž o babičky robotické. Ve filmu si sice zahrál Jiří Lábus, ale bohužel jeho kvalitu nezvedl…

Přečtěte si i předcházející díly seriálu o sci-fi z dob minulého režimu:
První díl:  (klikni)
Druhý díl: (klikni)


Foto: Tajemství ocelového města: Filmové Studio Barrandov / Miloš Schmiedberger