Reakce k článku

Od: Stanislav Rudolf - 23.1.2008 - 15:48

Setkání s mimozemšťany Dialog 4 Stanislav Rudolf

Zamával první, která sestupovala ve slušivé kombinéze po schodech z létajícího talíře.
Sotva se ale její nohy dotkly Země, otočila se na něho a spustila:“Já jsem ti přece ráno volala, že dnes přistaneme, abys nás čekal, tak snad sis mohl vzít tu modrou košili, co ti dala máma k Ježíšku, nebo tam máš mikinu a ne vítat nás jako bezdomovec, jenže ty si pamatuješ jenom to, co chceš, no co se tváříš jako kyselina?, my ve vesmíru víme o všem, jistě, to se dalo čekat: kytka taky nikde!Pán se nebude obtěžovat!“
Přišlo mu divné, že jí tak dobře rozumí.
Cožpak mimozemšťanky mluví také česky? řekl si v duchu. Chtěl znát odpověď. Proto se zhluboka nadechl, aby se jí na to zeptal.
Pozdě!
„Ještě že s námi neletí Nováčková odvedle,“ pokračovala,“ta by to rozkdákala po celém vesmíru. Já už ty její kecy prostě nesnáším, ta nenechá na nikom ve stavu beztíže nit suchou, jako posledně, když jsme se vraceli z dovolené na Marsu, tak se tvářila jak vykopávka, a prej, že jsme tam neměli ráno švédské stoly dost bohaté, přitom se nacpala pokaždé k prasknutí a ještě si odnášela každej den do své kabiny tašku nabitou paštikami, džemem a šunkou, jo, vy tohle tady na Zemi naštěstí ještě neznáte, ale Nováčková, jak je chamtivá, tak by snad …

Pokračování vesmírného dialogu příště

Od: Milan Prokš - 26.1.2008 - 14:50

Hádka s prodavačkou o špatně vrácené peníze
Karel se ještě ve dveřích trafiky v rychlosti podíval na mince ve své dlani. Dvacka a padesátikoruna, to je... „Slečno, já jsem vám ale dával dvoustovku.“
„Co má jako bejt?“ ozvalo se znuděně přes vehementně zpracovávanou žvýkačku. „Ste měl štyry známky za sedm pade, to sou tři pětky. Sedumdesát zpátky na kilo, ne?“ A ukázala bradou na hromadu časopisů.
Mladík se obrátil směrem k pultíku. Napůl na Blesku a napůl na Mladé frontě Dnes ležela skutečně bankovka se zeleným Karlem čtvrtým.
„Promiňte,“ hlesl omluvně taky Karel, ale ne už ten středověký císař, nýbrž typický metrosexuál z počátku dvacátého prvního století.
„V pohodě,“ zamumlala s plnými ústy prodavačka a obrátila se k dalšímu zákazníkovi.
„Ale vy jste, mladý pane, platil skutečně dvousetkorunou. Podívejte, slečna ji má ještě v ruce.“
Kdyby se dalo pohledem vraždit, měla by to ta stará paní právě za sebou. Žvýkací obrátky za pultem dosáhly maxima.
„Neměl byste tak pospíchat, takhle vám spousta věcí v životě unikne. V rychlosti jste sebral drobné, a tuhle stokorunu jste tam nechal ležet,“ pokračovala shrbená postava v sepraném kabátě.
„No,“ připustila slečna velmi neochotně, „to kilo je přece vaše.“ – Do hajzlu, bába pitomá. Po blbejch padíkách dýška pětikilo hned tak nedám dohromady, a Jitka tu super mikinu střelí mezitim někomu jinýmu. –
„Děkuji, slečno,“ usmál se na ni Karel jak v reklamě na Odol tři dé. „A mějte se!“
„Naschle,“ zavrčela polohlasně prodavačka. „Co to bude, babi?“
„Děkuji, ale vlastně nic, ten časopis, co bych potřebovala, už asi nevychází.“
- To si piš, bábo, že ne. Žádnej Gut Jarkovskej už dávno nefrčí, dneska má život jiný koule. Téda, takhle, jako ty, bych nikdy dopadnout nechtěla. To nedopustim, radši včas skočim z nuseláku, fakt že jo. -
„A myslíte, slečno, že opravdu poznáte, kdy bude to vaše včas?“
- Ty vole, vona snad čte myšlenky! Do prdele... -
„Nebojte, však se jednou taky dočkáte,“ dodala ještě stará paní a... Byla pryč.
„Tak to je teda hustý,“ zamumlala pro sebe slečna. Krámek byl najednou neskutečně prázdný. Dva kroky sem, tři tam... Nakonec otráveně vyplivla žvýkačku do krabičky s účtenkami.
– No... Vlastně... Měla bych se asi zastavit za babičkou ze Strašnic. Matka tůhle říkala, že na tom neni zrovna nejlíp. A ty její buchty byly stejně vždycky super... –
V odrazu zrcátka nad terminálem Sazky zahlédla najednou úsměv, který už dlouho neviděla...

Od: Milan Prokš - 26.1.2008 - 15:02

Hádka s prodavačkou o špatně vrácené peníze 2
"Ale to mi vracíte málo!"
"Jak to?"
"No, tři krát čtyři je dvanáct, platil jsem dvacetikorunou. A dostal jsem bůra, to je málo."
"Jak, málo? Ukažte..."
"No měl bych dostat osm, ne?"
"Hm, třikrát čtyři..."
"Že jo?"
"Počkejte... Ne, dobře je to."
"Jo?"
"Jo. Třikrát čtyři je patnáct, pět zpátky. Na dvacku."
"Aha... Pět zpátky."
"No. Patnáct a pět je dvacet, ne?"
"No to jo..."
"Takže je to správně."
"Promiňte."
"Ne, nic se nestalo. Vždyť jsme jenom lidi, ne stroje. To je v pořádku. Tak další!"

Několik posledních článků v rubrice Miniškola