Dlouhá léta mě jeho životopis spolehlivě rozhodí. Považte, ten chlap nikdy a nikde pořádně nepracoval, studoval velmi podivným způsobem a přesto je doktorem filozofie. Aktivní konfident STB, k čemuž se kdysi velmi hlásil. Posléze dokáže přijít se stádíčkem nakažených blech a roztouženě líčit tuze pěknou vidinu zablešené tribuny na Rudém náměstí. I další pohled se mi jeví jako diskutabilní. V jeho životě se oficiálně ocitá strašně málo žen. Jedna taková, proběhnuvší jeho mládím, literátka a přítelkyně
Honza Krejcarová, se postarala, po vydání jejich společné práce, sborníku
Židovská jména, 1949, že používal dále jen pseudonym.
Píše básně, sní o světové revoluci, o snadném zbohatnutí a žije na hraně zákona (viz Wikipedie.cz). Paradoxy jeho života dostávají křídla. Ve vězení se ocitá nikoliv z politických důvodů, ale dle trestního práva. Doslova odpadlík normální nezpolitizované společnosti šokuje dál. Ve svých sedmadvaceti si udělá maturitu, jelikož se rozhodne pokračovat ve vzdělání. Včil mudruj, studente, volil filozofii. A ne ledajakou. Marxistickou, čínskou, indickou.
Doktorát obhájil v roce 1967 a šel do invalidního důchodu.
Střih! Underground v Československu, jeho sound i echo v letech 68 –89, dostával zákonitě silné podhoubí. Po sklepech a domovech šířený vzdor vůči domácímu, stupidně vládnoucímu establishmentu, přimknutí k hudební syrovosti vzorů a touha po nekompromisní výpovědi. Ve světě Frank Zappa. Taky Lou Reed a okolo něj The Velvet Underground. Ne, žádné sado-maso z názvu knihy, nalezené na ulici. Jen vymazání tabu v obsahu vlastní hudby.
A doma nastoupivší Mejla Hlavsa a legendární The Plastic People of the Universe.
Jako Velveti měli svou hlásnou troubu Andyho Warhola, Plastici Ivana Martina Jirouse. V Československu nebrat! A do této zachmuřené party vletí Bondy se svými texty. Nonkonformní filosof získal ústa a já mám kolikrát husí kůži po zádech, když si je pustím. Spojení Hlavsa – Bondy vypovídá hodně o vládnoucí equipě i atmosféře na druhém břehu. Hlavsa šel po oficiálním dekretu k fungování skupiny, Egon Bondy se etabluje jako levicový mudrc. Mělo by to fungovat. Ale houby s octem.
Podzemníci z donucení. Logicky vypadá pak i to, že věčný podzemník Bondy, marxista, podrobil kritice polistopadový vývoj v Cechách.
Věčná nespokojenost ho po roce 1990 zahnala do Bratislavy, kde na stará kolena působil v letech 1993-95 jako profesor filozofie na univerzitě. V jeho filozofických postojích se nevidím, hlásím dobrovolně. Nepochopil jsem je. Být nedogmatickým marxistou a vyvolávat věčné bouření se proti něčemu? S pokrčením ramen ještě beru, ale diskutovat k tomu o možné asistenci boha… Vykládal a studoval ontologii, tedy učení, zabývající se jsoucnem.
Ontologie beze všech determinací. Jeho vlajková loď. Nějak mi to nehraje.
V literární činnosti ale stavím vysoko jeho texty v podání Plastiků.
Nepřizpůsobivý člověk-básník přidal nadhled a nechtěnou, ironizující, černou zkratku do zpěvného sloganu.
To co v písni lze uchopit jako přednost a v podání Mejly Hlavsy se tlačí někam na úroveň temného Nicka Cavea z Austrálie, vypadá až trapně v psané literatuře. Rozměrů jeho hřiště se držím. Z básnických sbírek zmiňuji titul
Ožralá Praha. Kniha vydaná až roku 1992, zřejmě zachráněná z popelnice literárně orientovanými svozci domovního odpadu. Z prozaických počinů na sebe upozorňuje kniha
Invalidní sourozenci, sci-fi z roku 1974, vydané v Torontu 1981, v Praze 1991. Filosofické spisy se vyznačují přece jen určitou přímočarostí a jejich úroveň předčí beletrii ve všech směrech. (Přehledně třeba
www.ld.johanesville.net )
Poezie a próza se hemží vulgarismy, o jejichž potřebnosti nejsem vůbec přesvědčen.
Pátá cenovka. Použitý slovník je zřejmě nástrojem alkoholiků a jinak narušených osob, ke kterým se Egon Bondy vždy hlásil a s kterými jeho vysokoškolský statut komunikoval dosti špatně.
Zemřel 9. dubna 2007 v Bratislavě na popáleniny. Usnul s cigaretou. Kontrasty jeho života jsou asi v souladu s tím, co potkáváme ve světě kolem sebe. Když si to pamatujeme, jistě.
Zdroj fotografie www.ld.johanesville.net