Režisér a spoluautor dramatizace Jan Borna, skutečný mistr fantastických nápadů, imaginace, hravosti, metafor, dramatické a světelné hry, pojal novou hru Oněgin byl Rusák jako vzdušnou mozaiku příběhů studentů maturitního ročníku. Autorkou románové předlohy je Irena Dousková, jež nyní představila již známou Helenku Součkovou z knížky Hrdý Budžes, jako studentku pražského gymnázia Nad &Stolou. Spolu s ní a jejími spolužáky prožíváme lásky, konflikty s rodiči a pedagogy, tedy běžný život všech puberťáků na prahu dospělosti, navíc ale deformovaný a umrtvovaný dusivou peřinou reálného socialismu. Sledujeme, jak podivné absurdity formovaly jejich životní názory a schopnost přežít bez větších problémů, i když za značného kroucení hlavou.

V roli Heleny Součkové se raduje i trpí Lenka Veliká, musí snášet depresivní výlevy životem unavené (poučené) a alkoholem zmožené matky (Iva Klestilová), čelit nástrahám lásky i protivenství doby, jež dokázala dost otravovat. Výborně ji sekunduje Jůlie (Ivana Lokajová), vášnivá chovatelka křečků, dcera z navenek „kádrově lepší rodiny“, která se ale tak trošku nepovedla a spolu s dalšími se snaží marasmus doby trošku škádlit. Výsledky své svobodomyslnosti pak musí spolu s nekonvenčním, rozevlátým studentem Havlíčkem (Jan Vondráček) obhajovat na koberečku před spravedlivě rozlíceným, brunátným ředitelem (tak běsným, že divák má oprávněné obavy o jeho zdraví, či snad dokonce život. Podruhé se týmž dokonalým způsobem představí jako aktivní regulovčík prvomájových oslav) a zákeřně ponoukající profesorkou Krulerovou (Marie Turková).

Jako ve většině „dlouháckých“ představeních si přijde na své většina souboru, zde plných třiadvacet postav, mnohdy ve zdvojených rolích. Stejně typické je, že jejich výkon je vyrovnaný, hrají výrazně kolektivně (toto slovo berte, hlavně v souvislosti s právě hraným titulem, v jeho prvotním nezprofanovaném významu) - prostě osoba, jež v tom kterém okamžiku vede monolog, se cítí přirozeně jako v hlavní roli, aby v následujícím okamžiku tuto pozici přepustila kolegovi. Z tohoto pohledu se z týmového super výkonu obtížně vytáhne ten nejlepší jediný, všichni hrají v plném nasazení (a co více, je vidět, že se při tom velice dobře baví). Pokud mám vyslovit jedno jméno, tak s dobře napsanou rolí ředitele se výtečně vyrovnal Miroslav Hanuš. Jako soumar poplatný komunistické kazajce si v alkoholovém omámení prozpěvuje právě ty zakázané písně a skvěle tak zobrazuje schizofrenii dvojího života té doby.

Inscenace má i pomyslný muzikálový charakter. Hudebně dobře disponovaný soubor zde na živo hraje dobovou (Hutka, Mišík, Kryl, kultovní Pražský výběr...) i původní muziku (provokativního studentského POMEDu), kterou vybíral i skládal Milan Potoček.

O hře, v níž se spojuje ironie, nadhled, humor, se dá psát v superlativech, ale mnohem důležitější je spatřit emocionální příběhy přímo na jevišti. Protože světelné i hudební šou, umocněné dokonalou a nápaditou obrazivostí jednotlivých epizodek, vytváří koncepčně zvládnutý, velice dobře srozumitelný celek, který pobaví mladší generaci. A té, co Husákovo období zažila na vlastní kůži, něco připomene.

Dousková I, Borna J: Oněgin byl Rusák
Premiéra v divadle V Dlouhé 19. ledna 2008

foto: Martin &Spelda
Foto v úvodníku: Helena Součková ( Lenka Veliká)



  ředitel Bauch ( Miroslav Hanuš) organizuje průběh průvodu