Na rozdíl od jiných důchodců, kteří drží protestní hladovky proti umístění, proklínají uštvané a zaměstnané potomky, vyčítají jim nevděk a bůh ví co ještě z dávného pravěku křivd a obětování, naše babička si náhle sbalila uzlíček, v kterém skoro ničeho neměla, a rázně zaklepala na dveře místního domova. Dostala totiž oprávněný strach z falešných výběrčích za plyn, elektřinu, opravářů televizí, kontrolorů všech možných trubek a rozvodů v bytě, prodavačů povlečení či žíznivých snědých spoluobčanů. Jedno jim bohužel nelze upřít: zůstane za nimi vyprázdněný štrozok, to v lepším případě, v horším babička přikurtovaná na židli. Nad tím vším se vznášel krvavý duch manželů Stodolových. Před staletími by se jistě uchýlila za zdi kláštera, dnes se nabízí vyspělá sociální instituce.

Pro objektivitu je třeba zmínit, že ji okamžitě poslali domů, ale přislíbili, že druhý den ji přijmou. Jak řekli, tak udělali. Od té doby začíná nepřetržité handrkování s vedením, které na všechny podněty, dotazy a připomínky reaguje diplomatickým mlžením. Hned po příchodu přinesl sociální pracovník štos smluv se slovy:
„ Tady to pěkně podepište, babi!“
„ Co tam stojí?“ opáčila poučená babička. Ví přece, že nesmí podepsat nic, co by si nepřečetla:
„ Jsou tam malá písmena, nepřečtu je, moc tomu ani nerozumím.“
„ Obyčejná smlouva, jako že tu budete, ubytujeme vás, budete dostávat jídlo, vyperou Vám, všichni to podepisují, na tom nic není.“

Jasně, co se na tomhle musí podepisovat? pomyslela si vždy přímočaře jednající babička. Ani na okamžik nezapochybovala o téže přímočarosti sympaticky vyhlížejícího mladíka. A na to podepsala svůj ortel. Pardon, smlouvy mezi klientem a domovem. Skutečně ze svobodné vůle, bohužel bez znalosti jediné souvislosti. Kromě jiného podepsala, že dobrovolně odevzdává příspěvek na péči domovu. (Pravda, jednou týdně ji během necelých deseti minut osprchují, tato péče ji přijde bratru na pět set korun českých. To je asi vše, co za ty peníze dostane, alespoň nic jiného soc. pracovnice nedokázala jmenovat.)

Stanovisko MPSV: Příspěvek na péči vždy náleží klientovi, nikoliv Domovu. Je zasílán pouze tam, kam určí jeho příjemce, tj. klient nebo jeho zákonný zástupce. Do domova pro seniory posílá obecní úřad příspěvek jen tehdy, pokud takový pokyn dostal od klienta. Domov proto jej nedostává automaticky, ale jen tehdy, pokud se takto dohodl s klientem a ten s tím vyjádřil (písemně) souhlas.


^{Pokračování příště (klikni)}

Foto: www.umext.maine.edu