Kutilství je pojem. Věnujme mu tedy celý měsíc. Raději ale ten nejkratší.

Jsem kutil, mám malou dílnu, víc mě nezajímá, mý hobby je moje práce. Tu písničku Michala Malátného asi známe všichni. Koncentrace tragikomičnosti, ironie. Vidíte to jinak? Koho zasáhl ten námi vyvolaný kulový blesk, ví, že umí udělat paseku. Ale osázení nových stromků za vás většinou nikdo neudělá a když to někam vyroste … Amazonské pralesy, nové plíce matky Země určitě nikoliv, ale když se něco povede, hrudníček se vám nadme taky. A protože za rohem číhá jistě další příležitost, splasknete. Jak pumlíč. Nevhodná rychlost.

Kutilství má jednu hezkou vlastnost. Laureáta činnosti příliš nerozhodí, že se mu něco nepovede. Leckdy můžeme vidět rozlícené protějšky. Ovšem rudě rozohněnou reakci chápejte jako pomíjivou. Tuze malichernou ve srovnání s vaším náhle vzrostlým ohromným egem. Vidíš-li, že se někdo mýlí, nehněvej se na něho. Pomni, že není možné mýlit se schválně. Seneca Lucius Annaeus. Spadl mi kámen ze srdce. Záležitost není nová.
U někoho zaznamenáte snad dokonce závislost na vlastním hoblíku, pile, dlátu. Opatrně, opatrně. Narážíte na zlozvyk a na něj se doporučují jemné rukavičky. Největší kliďas ve stodole spisovatelů, Mark Twain, hájí svůj postup tak dalece, že s ním vyjel ze stájí. Zlozvyku se nezbavíme tím, že ho vyhodíme oknem, je třeba ho vyprovodit po schodech.

Vysatci z oken, klídek. Literární klasici to vidí jinak a třeba se provalí, že okna máte jen metr nad zemí. Spusťte se a charakteristicky trhněte loktem. A je to!

zdroj snímku www.obrazky.cz