Reakce k článku

Od: Stanislav Rudolf - 6.2.2008 - 15:31

Hergot, to musí bejt přece známej člověk. Jenže já už na to méno nemůžu krz tu nemoc vod S, s kerou zápasím, přijít. To je snad sám Bůh, co?

Od: Jindřiška - 6.2.2008 - 20:54

Mluv minutu byl oblíbený akt při občance. to bylo velice příjemné a zajímavé, pro mě i pro žáky. ˇasem se z nich stali slovní kouzelníci. PS: co by také pro jedničku neudělali, že?

Od: Michaela Wilhelmová - 6.2.2008 - 22:31

:-) myslím, že indicie třeba nebyla, alegorie řešení již byla sdělena. Hádanka v hádance. Nicméně bez výkopu k další osobnosti, takže si dovolím přebrati štafetu ve hře já hned v dalším příspěvku (ať je to přehledné):o)

Od: Michaela Wilhelmová - 6.2.2008 - 22:40

Ještě by si býval mohl cinknout skleničkou šampusu v bujném narozeninovém veselí. Mohl... kdyby ještě žil. V záhrobní říši zatím očkem pošilhává, kdepak asi je pan Hitchcock, věčná to inspirace. Brousí si zuby, že by snad spolu mohli zrežírovat nějakou tu pořádně zašmodrchanou záhrobní storku.
Se světem živých se snaží uržovat kontakty... zrovna vylezl na jednu takovou Rozhlednu a mává, mává......

Od: Radka Zadinová - 7.2.2008 - 11:33

Není to Ká Bé Gé? Ovšem trošku v jiném pořadí?

Od: Lucka Hajduková - 7.2.2008 - 15:04

:-)) nabízí se otázka : kdo čte články pozorně?

Od: Milan Prokš - 7.2.2008 - 20:32

Teda Michaelo, mě jste dostala
Vylezl na Rozhlednu a mává, mává... Že by to byl Francois Truffaut? Z článku Přirozenost či výchova, co činí člověka svobodným? Že bych nebyl zase až tak... Ale bylo to těžké, zvlášť pro nás, pro chlapy.
A k Mistru Rudolfovi - opět bezkonkurenční, vtipné... Díky.
A teď já. A taky pro přehlednost v novém okně. A kvůli mně - raději něco jednoduššího.

Od: Milan Prokš - 7.2.2008 - 20:46

Kdopak to asi je?
"A mami, co jsou to ty rakety?"
"Rakety jsou zbraně, chlapče:"
"Na Štvanici jsou umístěny zbraně, mami? V samém, v samém středu Prahy?"
"Ty myslíš asi jiné rakety, synáčku. To jsou rakety tenisové."
"Hm, ano. Tenisové, tenisové."
"Až budeš velký, hochu, také budeš hrát tenis."
"Ale mě více, opravdu více, baví basketbal, maminko."
„Jako košíková, synku?“
„Nee, maminko. Basketbal, basketbal...“
„Tak už se zase nehádej, Vašíku. A skoč k sousedům, jestli půjdou s Lívií do parku.“
„Lívie, babička Klaudiova?“
„Dej už pokoj s těmi učenostmi. Připadám si jak...“
„Jak maminko, jak?“
„Tak už mazej a neodmlouvej!“
„Tržní, tržní, hospodářství...“
„Ty jeho kecy, ty mě jednou přivedou do blázince... Ještě někde něco plácne a... Musím se zeptat u té nové sousedky, jak zvládají toho svého malého počtáře. Jak ona se jenom... jo, paní Švejnarová.“

Od: Stanislav Rudolf - 10.2.2008 - 14:54

Pane Prokši, moc děkuji za pochvalu. Ale prosím: příště bez toho Mistra, ano? My, co se potácíme v literatuře, jsme totiž stále jenom učedníky!

Od: Milan Prokš - 11.2.2008 - 9:38

Vážený pane Rudolfe,
respektuji Vaše přání, i když to oslovení si samozřejmě zasloužíte. A využívám této příležitosti k poděkování za vše, co jsem se při čtení Vašich knížek naučil. Líbí se mi i Vaše nadsázky typu "My, co se potácíme v literatuře...". Je velmi příjemné, že za tak velkým jménem se skrývá člověk citlivý, lidský, velice příjemný, vtipný a také tolerantní k nám všem, co se v té literatuře na rozdíl od Vás skutečně jenom potácíme. Ještě jednou děkuji za vše.
Milan Prokš

Od: Stanislav Rudolf - 11.2.2008 - 14:07

Pane Prokši, mohl bych Váš poslední příspěvek dát přečíst své manželce? Děkuji.

Od: Milan Prokš - 11.2.2008 - 23:11

Vážený pane Rudolfe,
pokud jste zvážil důkladně všechna pro a proti... Já si za svými slovy stojím. Jenom abyste toho rozhodnutí v budoucnu nelitoval (také doma některé své "přednosti" raději tajím). Milan Prokš

Od: Pafča Brabcová - 3.7.2008 - 21:46

Zní to jako Goťák, no jo... ;D

Několik posledních článků v rubrice Miniškola