Žena ze slavné postele
18.02.2008
Jaromír Komorous
Společnost
Až neustojím finanční nárůst energií, vím, co s tím. Použiji precedent. Jako na vše, už existuje. No, skoro na vše. Sbalím si pár švestek a hup do postýlky v ausláku. Jednu hezkou vystavují na rohu. Přes výkladní skříň si zamáváme. Vy z ulice, já zevnitř za sklem. Dá se to prodat jako happening. Zasypat nás svými zkušenostmi přijíždí Yoko Ono. Má jich na rozdávání. Narodila se 18. února 1933. V rodině japonské aristokracie. Tam to vedou …
Díky tatínkovi, v té době finančníku v New York City, studovala po válce u něj. Otevřela opět tajnou skřínku se svou hudbou. Přestože vyrostlá z rozechvěle vnímaného etnika, v Americe lhostejností netrpěla. Umělecká avantgarda ji hodila lano a ona po něm sáhla. Psala se padesátá léta a večírky v trochu civilizovaném světě se musely podobat, u nás s prodlením jen patnácti let. Alespoň doufám.
Už jen žít se smečkou musí inspirovat. Mladá Yoko dělala vše důkladně. Jednoho z houfu si v roce 1956 vzala. Toshibo Ichiyanagima, její vyvolený a osnovatel kumštýřského kvasu takové krásné společnosti (to zpívá Jiří Suchý a má téměř vždy pravdu) vydržel tempo do roku 1962, kdy Yoko Ono na čas odjela do vlasti.
V roce 1963, už dvakrát rozvedená, pyšně ukazuje dceru Kyoko. Umělecky ji svět zaznamenává někdy v polovině šedesátých let.
Fluxus, mezinárodní společenství kumštýřů, jí nabídlo křídla svého hnutí. Rozletěla se. Multižánrový spolek, multižánrové jízdy a výstupy. Videoart, umělecké objekty vesměs nezařaditelné, protestní mírové akce.
Skládá, hraje, vydává první sbírku svých básní Grapefruit.
V listopadu 1966 v jedné galerii potkává Johna Lennona. Světová tragédie. Ve stáji brouků sílí znechucení. Sir George Mc Cartney očividně přichází o svého muzikantského parťáka, nespokojenost šíří kolem i Brian Epstein, jejich manažér. Lennon má jasno.
Bez Yoko všechno stálo za starou bačkoru. Sestavují spolu slavný
Plastic Ono Band, politika hýbe základy snad i jejich domu, protestují proti válkám.
Nejslavnější postelový happening dostal prostor. V květnu roku 1969 v Montrealu vletěli novomanželé John a Yoko na 8 dní v přímém přenosu do kanafasu. Heslo? „Bed in“. Natočili píseň,
Give Peace a Chance. Ta, zaznívající v pravý čas a ve správném prostředí, dokáže spolehlivě nakazit lidi euforií a pocitem sounáležitosti.
Give Peace a Chance. Dnes již kultovní song. Pod písní je podepsán manžel divy, John Lennon.
Jsem ale přesvědčen, že v kuloárech by se člověk dozvěděl víc.
9.10. 1975 se vyklubal
synek Sean. Neuvěřitelné! Ve stejném dni, jako před pětatřiceti lety tatík. Z manželství svých rodičů si odnáší především muzikantské geny. A světu oznamuje existenci vehementně. Slyšeli jste album
Into the Sun?
8.12.1980 se z Yoko Ono stává, bohužel, nejslavnější vdova na světě. Vyšinutý M. D. Chapman jí před očima zastřelil muže. Po deseti letech připomíná, že ona přece dýchá. Opět tvoří svá neprvoplánová díla. K hudebnímu albu
Rising odjede koncertní šnůru a dospělý Sean jí postaví pódiový doprovod. Její volání po světovém míru můžeme slyšet z nejrůznějších míst po zeměkouli.
V prosinci 2003 otevřela osobně výstavu Woman´s room v Praze. Cenu Americké společnosti uměleckých kritiků za nejlepší počin v oblasti výstavnictví získává v roce 2001. Skowheganovu cenu za použití rozmanitých prostředků v umění dostává v roce 2002.
Hlasité připomenutí. Slyšet je na hony.
Zdroj fotografií
www.yoko-ono.com 
rodina,ještě ve chvílích pohody