Kacířka, příběh kurtizány
Veronika Krištofová
Hru uvádí: Divadlo Metro 24.2.2008 v 19:00

Mladí začínající umělci s ochotnickymi herci zpracovávají hru od debutující autorky Veroniky Krištofové. Drama vzniklo v Itálii a zákládá se na skutečných událostech. Knižní předlohou je dílo americké spisovatelky a profesorky Margaret F. Rosenthalové nazvané „The Honest Courtesan: Veronica Franco, Citizen and Writer in Sixteenth-Century Venice“. Za tuto knihu získala Rosenthalová v roce 1994 ocenění Modern Language Association of America za nejlepší knihu s italskou tématikou.
Hlavní roli Veroniky Franco svěřila Vilmě Frantové (Theatre Bio Illusion a seriály Horákovi, Náměstíčko, Dobrá čtvrť). Hlavní mužskou roli Marca pak ztvární třicetiletý ochotnický herec Jan Cibulka, který je v civilním životě projektantem. Celý herecký soubor se své role ujal bez nároků na honorář. Hra o 17 obrazech vypráví o reálné postavě - básnířce a kurtizáně Veronice Franco, která žila v italských Benátkách v polovině 16. století. Veronica se zamiluje do senátora Benátek Marca Veniera, ovšem ten si ji nemůže z politických důvodů vzít.
 
Aby se s Marcem přesto mohla stýkat, naučí se od matky umění kurtizán. Záhy se stane jednou z nejoblíbenějších nevěstek ve městě a dělá společnost vysoce postaveným mužům v čele s králem Filipem II. Ten s ní byl natolik spokojen, že se rozhodl pomoci Benátkám v boji proti vzrůstající hrozbě od Turků.
Marco však nedokáže dále snášet Veroničinu „nevěru“ a odjíždí bez rozloučení s králem do války... Veroniku předvolává inkvizice a obviňuje z čarodějnictví.... Jak vše nakonec dopadne?





















Gorillas
Ondřej Lipovský
Hru uvádí: Alfred ve dvoře 12.2.2008 ve 20:00

Náš život je určován soudy jiných. Náš život nám nepatří. Atmosféra starého domu, kde žije pět osamělých žen. Mají bíle nalíčené tváře, lícní kosti zvýrazněné dotekem ruměnce, bohaté vlasy jako černé mračno, kvítek na čele a ústa jako malou třešničku. Dům je paralelou k duši. V jeho tichých zdech těm uvnitř pomalu dochází dech. Není síly, která by se tomu postavila, protože dům je jako organismus, jako stroj. Je to ukrytý svět, ve kterém žijí postavy. Zároveň ho mají postavy v sobě. Nevyslovené zůstává uvnitř. Jsme daleko víc v zajetí vnitřních pout než těch vnějších. A zároveň vnitřní a vnější je v naprosté závislosti. Snaha uchránit soukromé to UVNITŘ je právě v přímé vazbě na tamtom VENKU. A v tomto vztahu někde začíná představa neviditelného, nekonkrétního viníka.

Původně se mělo jednat jen o mužské obsazení, ale v průběhu zkoušení se doplnilo o ženskou část. Vizuální ztvárnění  představení bylo inspirováno starými malbami na hedvábí, zobrazující situace a žánrové scény ze života dvorních dam dynastie Thang (689–759 n. l.).
Na chystané představení, v němž postavy dvorních dam měli vytvořit muži, mělo původně navazovat další představení s performerkami obsazenými do mužských rolí. Propojením těchto dvou konceptů dochází k složitějšímu vrstvení mužského a ženského principu, jejich prolínání, překrývání a mísení. Do představení se otiskly Lipovského zážitky a zkušenosti z roční stáže v Číně a ze situací z běžného života na tamních ulicích.





Zdroje fotografií a textů : www.kacirka.cz a www.alfredvedvore.cz