Dedukuji, že se už nenachází mezi živými. Ne, ve skutečnosti se jedná o Boha. Žádá o svolení vdát se za Jana. Budiž povoleno, pokud dostane souhlas kongragace (groteskní, o to však nebezpečnější, s velkým nádechem náboženské totality). V pozadí se objevuje skupina postav fanaticky vykřikující jakási slova o náboženství.

Přemýšlím, zda nás autor přenáší do dob minulých, ne, ukazuje pevnou vůli, což se rovná fanatickému náboženství. Souhlas povolen. Dobrá milá Bess, uděláme výjimku, přestože tvůj nastávající mezi NÁS NEPATŘÍ, ale bude muset. Podmínka klade podmínku, vžít se do prostředí, jež je pro vás cizí?

Naivní Bess poznává život, stále ale mluví s Bohem, modlí se. Modlitby se zvětšiny vyplní. Proč? Koná tak Bůh zadarmo? Ne. Vše něco stojí. A kolik člověk vydrží, co všechno obětuje pro milovanou osobu? Nechá se (sexuálně) ponížit a obětuje svůj život pro záchranu druhého?

Lars Von Trier (autor) vyhrává na plné čáře, emoce servíruje bez ostychu, hraničí s citovým vydíráním. Kam se poděla Bess, když modlitbou vrátí svého manžela z těžařské plošiny na Severním moři domů? Do postele k jiným, ve víře, že uzdraví manžela. Stal se z ní blázen? Sotva. Stala se obětí přání ve velké míře. Věř a víra tvá tě uzdraví. To samotný Jan ji poslal, když mu vše pak vypráví, je mu mnohem lépe.

Ochrnutí, které ho potkalo před návratem (náhoda nebo se přece jen za vše platí?) se dá najednou snášet neptrně lépe. Bess myslí na Jana, za své chování je ale členy kongregace vyobcována. Nachází se na dně, dělá cosi proti přesvědčení, ale zároveň s vírou, zřekne se jí i matka...Zůstane jen švagrová, Bess ale musí pryč, už nikdy Jana neuvidí. Přesto se rozhodne nadále plnit jeho přání.

Jak silné dokáže být pouto lásky a víra? Emocionálně vypjaté ticho. A závěr. Končí dlouhou katarzí. Lars vyhrál, dokonalá manipulace s divákem, dobré pojetí. Výkon Silivie Krupanské (Bess) mrazí, hlavní role se zhostila s plným nasazením. Ano, ani ostatní nezůstávají v pozadí. Na každého jednou dojde. Stejně tak tady. Každý dostane prostor k emocionální části celé inscenace. Pro Triera je náboženství hledáním dětství, jež neměl, uvažujme, co je pro Bess...a pro vás?

A co dílo obecně? Nábožensko -sexuální, či chcete-li perverzní. Nerozumíte? Já na počátku také ne, podle Triera má však posedlost sexuální k té náboženské velice blízko, což se snaží ukázat. Perverzi legitimizuje zobrazením zla, to které v Janovi vyvolala nemoc, zatemňující mu mysl a přikazující Bess co dál. Přisuzuje tedy autor ženě roli trpitelky schopnou obětovat se a vykoupit druhého? Zvítězí nakonec láska, která Jana vyléčí? Nebo ji odměnil Bůh za to, že splnila, oč žádal? Tedy dokázat, že miluje tím, že se plně oddá přáním manžela?

Inscenace se vyšvihla na samotný vrchol, odkud shlíží na ostatní. Nalezneme zde ve velké míře jak neotřesitelnou a absolutní víru, tak i neustále pochyby. Také velmi dobré herecké výkony, jevištní zpracování i orginální samotných scén, na nichž se celý děj odehrává. Vytknout lze pouze poněkud nesymfonicky se linoucí hlas z rozhlasu, jež zřejmě způsobila větší hlasitost. Tak tedy vzhůru do rozbouřené řeky emocí.

Hrají:
Bess Sylvie Krupanská / Jan Tomáš Dastlík / Dodo Kateřina Krejčí / Dr. Richardson Norbert Lichý, Viktor Dvořák / Stella Zdena Przebindová / Terry Jan Vlas / Pastor + Peters Lukáš Melník / William Přemysl Bureš / Jack Tomáš Krejčí / Muž v autobusu Jan Vlas / Námořník Jan Vlas

Premiéru Prolomit vlny uvedlo ostravské Divadlo Petra Bezruče 1.2.2008

Zdroj fotografií: www.bezruci.cz