Vladimír Nabokov psal román Dar (poslední rusky) na konci třicátých let a zakončuje jím období svého berlínského exilu a obrazně se loučí se svou vlastí. Reflektuje leninský převrat v Rusku a posléze na vlastní kůži prožívá nástup nacionálního socialismu v Německu. Průběžně se setkává s dalšími ruskými poříjnovými emigranty, kteří neskrývají naděje, že politika v Sovětském svazu se jistě brzy změní a umožní jim návrat domů. Právě tehdejší dusná atmosféra, plná nadějí a zklamání, rozporů, deziluzí, diskuzí i frustrací ze zdánlivě nekonečného a nenaplněného doufání, z hledání správného místa v kapitalistickém světě i vydobytí postavení mezi  emigranty, se odrazila v ironickém vyprávění mladého ruského aristokrata, jež nás knihou, ale i autentickou dobou, provádí a sám v ní umělecky a lidsky zraje.

Kniha má zvláštní strukturu, dělí se na několik odlišných příběhů, které se vzájemně protínají a prolínají. Značnou část zaujímá „román v románě“ o osudech revolučního demokrata N.G. Černyševského tak, jak je vidí začínající spisovatel. Právě na křižovatce názorových a životních osudů aristokrata a revolucionáře se velmi jasně rýsuje pochopení dějinného vývoje nejen Ruska. Národ se nikdy nesmí vzdát svých elit (ale ani elity národa), rezignovat na mravní výlučnost, lásku k vlasti, směřovat k průměrnosti. Odpovědnost za další, nejen kulturní perspektivu, nelze delegovat, ani si ji nechat vyrvat.

Navíc, V. Nabokov, velký milovník ruské literatury, ji používá jako mocné koření, jako svébytný prvek, na němž stojí a odvíjí se celé vyprávění.

Úspěšné završení Nabokovova literárního odkazu je dáno i brilantním překladem Pavla Dominika, lze říci jeho dvorního překladatele. Dlouhodobě se snaží českým čtenářům jeho dílo přiblížit- Paměti, Pnin, Ve znamení levobočka, Lolita. Právě za kultovní Lolitu získal Jungmannovu cenu za nejlepší překlad roku 1991.

^{Nabokov, Vladimír: Dar
Vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2007
Zdroj foto: www.paseka.cz}