S těmito Omyly se snad setkal každý. Lidé, kteří mají pocit, že studium, či titul před jménem je povyšuje nad ostatní spoluobčany, spoluobyvatele Zeměkoule a kdyby někdo oficiálně potvrdil život na jiných planetách, tak se z Omylů stanou m(ag)istři celého vesmíru. Ale zpět na Zem.

K určité prestiži vysokoškolské vzdělání vždy patřilo. Proto většině dětí rodiče říkali, že by bylo dobré mít před jménem nějaké to Bc., Mgr. nebo Ing. A tak se na univerzity hrnuly davy těch, kteří se chtěli opravdu vzdělávat a těch, kteří chtěli jen ten titul. Jenže během let vznikaly různé kontakty a známosti, soukromé školy a šance na přijetí se také zvyšovaly. Tím se mezi vysoškoláky dostávají i ti nepovolaní. Jen předesílám předem (abych to nemusela zmiňovat u každé druhé věty), že tu nechci precedentně negativně hodnotit kvalitu některých škol a neaplikuji níže uvedené charakteristiky na všechny studenty a absolventy. Pouze popisuji jistý nešvar v naší společnosti.

Znám jednu slečnu, která studovala střední soukromou školu. Nepatřila mezi pilnější a přemýšlející studenty. Spíše školou proplouvala. Nicméně zájem o jistý obor (tuším andragogika) projevovala, ten titul by se také hodil, a tak se přihlásila na státní vysokou školu, kde ji přijali. Její znalosti mohly stačit k přijetí, ale už teď pozoruji, jak ji doprovodné předměty činí potíže a zase se z ní stává líný a neustále si na něco stěžující student. Ovšem student státní školy (!), takže zatímco její bývalí spolužáci mají "jen střední", popř. dále studují soukromou vysokou školu, a tím je tedy řadí skoro mezi póvl.

Další skupinu představují ti, kteří titul již vlastní a i když si ho třeba zasloužili studentskou pílí, tak dnem úspěšného složení státnic se dále nevyvíjí a jejich znalosti stagnují na bázi teoretické. Ovšem titul otevírá dveře k vyšším postům v zaměstnání, a tak čeká na potenciální podřízené onoho Mgr. nebo Ing. neustálé přednášení o neomylnosti někoho, kdo si odříkával kvůli studiu na škole, zatímco ostatní se věnovali již praktickým záležitostem a nemají akademické, tedy vznosné vzdělání.

Příkladů bych mohla uvést více, ale asi jste pochopili, jaké povahy mám na mysli. Nikomu neberu jeho hrdost, protože studiu bezpochyby něco obětovat musíme. Ale myslím, že v životě jde především o to, abychom v oboru, ve kterém chceme působit, byli úspěšní, a že to někdo nedotáhl až na vysokou, tak přeci nepatří mezi póvl. V jistém smyslu stojí na rovné pozici truhlář či lékař, pokud svoji práci stejně svědomitě a kvalitně vykonávají. Existují samozřejmě povolání, kvůli kterým musíme více studovat nebo máme větší zodpovědnost. O tom nechci polemizovat, pak samozřejmě povolání lékaře stojí na vyšší úrovni. Ale raději nadaného kováře než podprůměrného právníka, který se ve svém oboru jen potácí, byť s titulem JUDr. a opět již zmiňovanou pýchou. 

Ještě jeden postřeh. Lidé, kteří ve svém oboru opravdu něco dokázali a opravdu patřili mezi ty přemýšlející a ne jen šprtající se studenty, nevykazují známky výše zmíněné nadřazenosti. Většinou se jedná o skromné lidi. Asi to bude tím, že jen oni vědí, kolik práce a úsilí potřebujeme, abychom něco vybudovali. A to bez rozdílu napříč povoláními. Proto, nenechme se tedy zaslepit vlastní neomylností jenom proto, že na něco máme papír. Ten, na rozdíl od vykonané práce, totiž vidět není.

Foto: www.humanitas.edu.pl