Domnívat se, že něco není, když se o tom nemluví, je praxe tuze nechvalná. Kutilství je asi česká libůstka. Měli bychom před tím heslem česky klít a česky jej popisovat.

Nedávno jsem psal recenzičku na titul Deník rychlého člověka Tomáše Míky. Dostal mě. Použil slovo, jemuž jsem naprosto nerozuměl. Týden soužití s tím slovem a nic. Dávno jsem tomu přiřadil recesivní rozměr. Jak je vidět, jen zdánlivě jsem slovo poslal na vedlejší kolej. Siderodromofolie (Záliba v železnici, pozn.aut. Už je to tu zas). Hrůza, uznejte. A ze šuplíku k tomu ještě lezou vousatá slova v bloku.
Vlak! Vláček! Hůů! Víte, jak to vypadá? Lokomotiva, vagónky, koleje. Věčný kluk se potutelně usměje. Měl doma někdy kolejiště a je vcelku jedno, zda-li v šesti, nebo šedesáti. Byla kolejiště skládací a některým zavilým sportsmanům to vydrželo déle, než na věčné časy. Modelářskému sportu propadli a určili mu celý pokoj. Nesměli tam pak topit a ke svému pokladu přistupovali v předklonu a v placaté čepici. Nádražáckou plácačku v podpaží. Nedělali š-š-š, ale skoro.

K siderodromofolii zaujmout stoický klid, chovat se distinguovaně, tvářit se nonšalantně a pregnantně trvat na relevantním znění v tisku. Za čtrnáct dní se s Tomášem Míkou určitě uvidím ve Viole. Bude vysvětlovat! Prisaham bačka, pokud vdechnu to slovo, vezmu hamr.

Babička říkala o kutilství, že je to tragedie doby. A že má všechno ležet na pultech. Měla pravdu. Ty tenkrát zívaly nudou. Dnes přetékají. Ale ty krásné, na první pohled nesmyslné chvíle při pachtění se za čímkoliv v nás asi zůstaly. S fantazií v dílně i za stolem.

Absurdita a černý humor doprovázejí naše dny. Jestliže tedy v naší současnosti figuruje kutilství, musí, jářku, zaujímat místo v pytli mezi absurditou a černým humorem.
Lidské sebevědomí na půl šesté. A někdo přijde a napíše zdánlivý nonsens. Všechno v měsíci, kdy kutil požívá přízně Rozhledny a věřím, že i nejedné rodiny. Ale já našel ještě něco a mžikem sebevědomí opět za deset dvě. Kutily, klesající v kolenou, jsem snad zalil živou vodou. Depeši rozeslat jsem musel hnedle z povinnosti.
Nonsens jako zvláštní hra fantazie neznamená lehkomyslné žvanění, nezralou pošetilost ani nedostatečné vzdělání, ale vytváření prostoru na hranici představ a jejich jazykového i faktického ztvárnění, které oprošťuje od obvyklých konvencí a navozuje stav ducha, povzneseného nad všednosti a strázně života. (Josef Hiršal, Bohumila Grögerová: Nonsens). Uvolnil jsem se. A že není opraven nějaký pitomý přístroj? To je práce. Mluvím o kutilství.

zdroj obrázků www.patmat.cz a www.chytrazena.cz.