Markéto, co Tě vedlo k tomu, že sis založila server Svět literatury? Jaký cíl sleduješ?
Svět literatury jsem založila před lety a původně obsahoval jen moje “dílka”, tedy povídky a básničky. Možná trochu překvapivá pravda je, že prvotním impulsem k založení webu nebyla snaha prezentovat se, ale snaha naučit se tvořit web. Dlouho jsem přemýšlela, čím bych webovou stránku naplnila a napadly mě právě moje texty, které ležely v šuplíku. Až později, když na Svět literatury začali přispívat čtenáři, jsem se webu začala věnovat víc a pozornost jsem věnovala obsahu a ne formátu. Dnes je mým cílem provozovat web, na který by se čtenáři rádi vraceli a kde by našli to, co hledají.

Myslíš, že má server nějaké rezervy? Co mu podle Tebe ještě chybí?
Server rezervy samozřejmě má. Díky tomu, že mám hodně jiných aktivit, mi na Svět literatury zbývá méně času, než bych si přála. Chtěla bych se víc věnovat recenzím nových knih, zejména neznámých autorů, jak českých, tak zahraničních.

Když se na Svět literatury podíváme jako na sbírku recenzí a článků, jakého exponátu si nejvíc vážíš?
Jednoznačně recenze knihy “Viděl jsem peklo” novináře Tvrtka Vujityho. Jedná se o jednotlivé reportáže s tématy, ze kterých běhá mráz po zádech. Na Svět literatury jsem se rozhodla dát recenze čtyř těchto reportáží – Osada mrtvých, která je svědectvím návštěvy v leprosáriu a spolu s příběhem dětí s AIDS na mě zapůsobila asi nejvíc z celé knihy, dále reportáže Černobyl, Psí žena a již zmiňované Děti AIDS. Recenze napsal Filip Valtr, ale už po přečtení první z nich jsem se rozhodla, knihu si přečíst a rozhodně stála za to. Tedy když pominu, že jsem pak dlouho nemohla klidně spát… Člověk si uvědomí, jak banální jsou jeho problémy v současném světě v porovnání s problémy lidí, kteří jsou nedobrovolnými aktéry tohoto “pekla” a možná si i uspořádá žebříček hodnot. Ještě dnes mám chuť se rozjet do Rumunska za dětmi s AIDS a vytrhnout je z toho pekla, ve kterém nežijí, ale přežívají a čekají na smrt.

Jak se díváš na to, že si dnešní studenti ulehčují tzv. povinnou četbu tím, že hledají obsahy knih na internetu? Nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby si dotyčné knihy přečetli?
Povinná četba je už apriori svým názvem odkázána k odmítnutí. Kdyby se místo povinná četba uvádělo „dobrovolná četba“ a dal by se dětem prostor k výběru z určitého okruhu knih, jistě by bylo víc těch, kteří by si knížky opravdu přečetli. Já osobně nemám problém s tím, že si děti a studenti z mého webu stahují recenze. Pokud bude někdo nucen ke čtení čehokoli, myslím, že mu to nic nedá. Já jsem taky spoustu knížek z povinné četby přečetla až v dospělosti a teprve tehdy jsem ocenila jejich kvalitu. Takže si nemyslím, že by bylo lepší, kdyby si knížky přečetli, pokud by to mělo být jen z donucení.

Jaký druh literatury je dnes podle Tebe nejvíc “v kurzu”?
Dnes asi Harry Potter, i když je to jen sezónní záležitost. Myslím si, že kdo opravdu čte a literatura ho baví, tak čte téměř cokoli.

Protože jsi sama kdysi byla členem naší redakce, chci se zeptat, zda stále píšeš, jak často a jaký žánr? Zkrátka zbývá Ti čas také na něco jiného než Svět literatury?
Píšu pořád, něco do šuplíku, něco na Svět literatury, občas něco i na jiné servery. Básničky, povídky, články, recenze…
Teď se ale momentálně věnuji tvorbě pro děti a na to ostatní moc času nezbývá. Spolu se skvělou ilustrátorkou Hanou Hrušovou jsme vytvořily pohádkový sešit pro děti a díky magistrátu v Českých Budějovicích a nakladatelství Gabreta mohl být vydán. Jedná se o pohádkové příběhy o zvířátkách, které jsem původně měla na webu Svět literatury. Připravujeme teď druhý díl, takže se vracím do dětských let a píšu a píšu.

Nezbývá než popřát hodně čtenářů!

^{Zdroj foto: http://svet-literatury.wz.cz}
 

_{Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz}