Příběh je veskrze prostý. Pojednává o ziskuchtivé manželce, jež drží manžela zkrátka. Najme si tedy sluhu, jež bez rozpaků vykoná vše, co se mu řekne, a za "hlídání" pána mu slíbí tučnou částku. Balabis však umírá, přijíždí jeho tchýně a spolu s maželkou Rositou Balabisovou mu vystrojí velice skromný pohřeb. Rositu teď však trápí, že se toho potrhlého sluhy nemůže kvůli nedostatku hotovosti, jež mu slíbila za hlídání, zbavit. Do toho všeho se Balabis dostane z rakve a tzv. na poslední chvíli uteče ze hřbitova, co se stane pak už však neprozradím.

Jen zmíním, že zbytek je vystavěn na onom útěku, na vydržovaném milenci Rosity a charakteru .....sluhy, Manči, tchýně, milence Taussiga a v neposlední řadě také zřízenců pohřebního ústavu. Celá inscenace, jež nese název Dezertér z Volšan, představuje jak se lidově říká plný pytel smíchu. Zaručuji, že jakmile se smát začnete, už vás to do konce představení neopustí. Sál se otřásal smíchem, který vyvolala situační komika a spusta gagů, jež z celého představení sálala s nesmírným žárem.

Herci do hry zapustili kořeny a zhostili se jí s velkým nasazením. Lze usuzovat, že si samotné představení neužili jen diváci, ale že se také bavili všichni herci. Vše se odehrává v domě Balabise a je situováno do kabaretního hávu. Často se objevují kabaretní písně v podání Lucie Finkové (Rosity Balabisové) a Aleny Sasínové-Polarczyk ((matky Balabisové, v současnosti nominované na cenu Thálie za roli Ireny Arkadinové ve hře A. P. Čechova Racek) za doprovodu stále přítomného a "nepřítomného" klavíristy Vlastíka &Smída, jež se role ujal jako host.

Nelze přehlédnout ani výkony Balabise (Josefa Kalužy), Manči (Miroslavy Georgievové), Taussiga (Marka Cisovského), sluhy (Dušana &Skubala) a Vladimíra Georgieva, jež se publiku představil hned ve třech rolích. Zpočátku jako slepec, poté jako zřízenec pohřebního ústavu (spolu s Michalem Moučkou) a nakonec v roli policejního komisaře, které nesporně přehlušila obě předešlé. Jako odměny se mu (a často také všem ostatním) dostaly několikeré salvy smíchu, jež ne a ne přestat.

V téměř stejném duchu se pak nese celá inscenace, jež vaší bránici nedopřeje oddych. Je pravdou, že se dalekosáhle liší od charakteru ostatních her, jež Komorní scéna Aréna tak často uvádí. Tentokrát žádné jatka pro silné žaludky ani spletité psychologické náznaky a spoustu dumání, jak se vše nakonec odehrálo. Zpočátku, jsem právě tohle začínala postrádat, neboť jsem již tradičně očekávala něco v podobném duchu. Ke zklamání však nedošlo, tato kabaretní fraška pobaví a nabídne zasloužený oddych. Nesnižuje se k prostoduchému humoru ani k provařeným vtípkům. Spíše se přiklání k orginalitě a tomu, co byste nečekali.

Inscenace pochází z pera Emila Artura Longena (29.7.1885 - 24.4.1936), za niž vděčí i Vlastovi Burianovi, se kterým navázal spolupráci ( a přivedl jej na divadelní prkna) a pro něhož tuto hru speciálně napsal. (A já děkuji, že jsme byli ušetřeni vidět tuto inscenaci v podání Vlasty Buriana, neboť nevím, zda bychom jako obecenstvo tolik smíchu přežili ve zdraví.) Nejedná se však o jediný kus, který Longen pro Buriana napsal a jež se těšily tak velké oblibě, že se dočkaly filmového představení (či jiné reprodukce). Namátkou například C.k. polní maršálek, Funebrák, Anton &Spelec Ostrostřelec či Nezlobte dědečka.

Foto: www.divadloarena.cz
Úvodní : zleva Alena Sasínová-Polarczyk (matka Balabisová) a Lucie Finková (Rosita Balabisová)
Pod článkem : zleva Dušan &Skubal (sluha), Lucie Finková, Alena Sasínová-Polarczyk, na židlích již "zesnulý" Balabis v podání Josefa Kalužy