Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 22.6.2025, svátek má Pavla 

Hledej

Autorský web

OdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)


Nejčtenější za 14 dní

Nakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstvaV hlavní roli citron: Cyberlemon válcuje cybertruck. Kde ho spatříte?Self-care: Klíč k harmonii v moderním světěHavlovy děti: New adult román o generaci vyrůstající ve svobodě5 netradičních grilovacích receptů pro dokonalé létoJak putovat světemMechanická princeznaFestival Prague SoundsPrázdniny pro zaláskované„Lásko, neblázni!“ – příběh, který neřeší jen vztahy, ale i hodnotyNeporazitelní slibují velké herecké výkony i silný příběhToulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 1


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Tvůrčí psaní 8 - cháchá

27.02.2008   Renata Šindelářová   Miniškola   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tvůrčí psaní 8 - chácháNejprve otázku: S jakým člověkem si raději poklábosíme - s pesimistou nebo optimistou? Nejčastější odpověď: s optimistou. A to platí i v případě, že nám  pesimistovy názory připadají zajímavé. Proč? Protože raději strávíme víc času s tím, s kým se dokážeme uvolnit a zasmát, než s tím, kdo třeba moudře, zato negativně filozofuje.


V tvorbě to platí docela stejně. Ano, přečteme si se zájmem odbornou literaturu, nadchne nás napínavá detektivka, překvapí důmyslná scifi, ale obecně vzato se s největší chutí budeme vracet k takové literatuře, u které jsme dokázali relaxovat. A když nyní položím další otázku: Jakým způsobem relaxujeme? V hromádce různorodých odpovědí nalezneme jeden společný faktor: když zapomínáme na starosti, uvolníme se a pobavíme. Autorův cíl by tedy měl být BAVIT. Dosáhnout toho lze několika způsoby, ale nejzásadnější znám dva. Ten těžší spočívá v tom, že dílo musí zaujmout něčím jedinečným, rozhodně však musí čtenáře vtáhnout a nepustit. Ten lehčí visí na poměrně jednoduché záležitosti: humoru. Pobavit se u knihy zkrátka znamená se u ní zasmát, byť jen tichým vnitřním zachvěním, ale zasmát. Protože když po dlouhém únavném dni odložím na noční stolek knihu, u které jsem se zasmál, velice se rád budu k ní a k jejímu autorovi vracet.

Někteří autoři zveličují čtenářovu potřebu smíchu natolik, že dokonce tvrdí, že nejideálnější stav nastává, když autor dokáže zlehčit i zcela vážné záležitosti. Vedli jsme na toto téma spor (a nedořešili jsme ho) na jedné přednášce s Michalem Vieweghem, jenž  natolik cení ironii, že prý i když muž vyznává ženě lásku, vyplatí se to vzápětí popřít nějakým bonmotem. Nezdálo se nám to. „To ale potom nic není doopravdy,“ popírala jedna z posluchaček, zřejmě stejně jako já milovnice dramatu.

Nejde však o to, aby se upravovala pravda, ale spíš o jisté vyvážení zoufalství a radosti. Za smutek vložit naději, smířit se s údělem, který nás celý život vynáší nahoru a zase pouští dolů. Jako když např. Arnošt Lustig popisuje hrůzy druhé světové války a v jinak strhující povídce se zmíní o smrti svého otce způsobem: „táta vyletěl komínem“. I v tomto na první pohled lehkovážném tvrzení existuje smutek chlapce, jenž ztratil otce – a hlavně jak. Takže: dobře, něco na tom zkrátka je. Uznávám, že tragikomické příběhy slaví úspěch dost často. Zapisují se do srdce zřejmě ze dvou důvodů: mají hluboký podtext a ještě dokáží povznést. Mají ho rádi čtenáři, diváci, autoři i herci. Cituji ze slov herečky Niny Divíškové: „Mám nejraději role tragikomické, protože život je tragikomický.“

PS: A pokud chcete psát vyloženě "in", potom doporučuji k tomu humoru přimíchat také trochu erotiky. Ne porna, proboha, ale osvěžujícího vzrušení. Však i s hrdiny mnoha románů povinné četby smýkala vášeň a touha, no ne?


Úkol: popište jakoukoliv tragikomickou situaci

Pokračování: (klikni)
Zdroj foto: vtipy.chces.info
 

Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz



Zdroj textu: http://www.literarnistrom.cz
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 9:13

Narodil jsem se.


Od: Jaromír Komorous - 27.2.2008 - 9:26

Milan: A křičel jsem ze všech sil. Dělali, že mi nerozumí. Kam jsem to vlez?


Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 10:36

Jaromír: Fajn, sice jsem myslel, že nejvyšší tragikomično je obsaženo už v té jedné jediné větě. Ale abych tam dostal i tu erotiku, co popisuje Renata, navážu na Vaše rozšíření:

Já chci zpátky!


Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 10:55

Tak mě ještě napadá, při téhle příležitosti - ona Hvězdná brána není zase až takový sci - fi výmysl. Každý jsme si prošli tou svou "hvězdnou bránou". Pravda, někoho občas vyndají i jinudy, ale... Už jste někdo slyšeli o tom, že by se kterýkoliv z nás vrátil stejnou cestou zase zpět? Že by to byla brána jednosměrná? Nestálo by to za seriózní výzkum? Pánové?


Od: Renata Šindelářová - 27.2.2008 - 17:52

To je nápad!
Milane, jako obvykle perlíš. :-)


Od: Stanislav Rudolf - 29.2.2008 - 10:29

Můj tragikomický příběh
Nedávno jsem brzy poránu dobíhal autobus do Prahy. Vpadl jsem dovnitř už na poslední chvíli a zhroutil se na jediné místo, které bylo na dvojsedadle za řidičem volné. Mohl jsem spokojeně oddechovat.
Najednou mi někdo zleva zaklepal na rameno. Otočil jsem se tím směrem. Byla to paní, řekněme středního věku, co seděla vedle mne. S vážnou tváří se mě zeptala:“Máte rád kozy?“
Dost mě tou otázkou rozhodila. Takže jsem s mírným ostychem odpověděl: “No, jak které…!“
“A chtěl byste vidět ty moje?“
Rozhlédl jsem se kolem sebe po ostatních cestujících. Mnohé jsem občas potkával u nás v Brandýse. Nedovedl jsem si představit však jejich možnou reakci, kdyby opravdu došlo k tomu nejhoršímu. A tak jsem váhavě namítl:“Tady…?“
Ani na vteřinu neupadla do rozpaků!
“Tak jo“ pravila rozhodně. Pak otevřela kabelku, kterou měla na klíně avytáhlaz ní obálku s fotkami, na nichž se to jenom hemžilo zvířátky.
No byly to kozy! Ukázala mi je. A přidala několikakilometrový slovní doprovod o jejich obtížném chovu.
Než jsme dojeli do Prahy, stával se i ze mne odborník přes kozy.
Později však došlo k nečekané tragédii: napsal jsem o této veledůležité příhodě fejeton. Chudáci čtenáři novin!


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0216 s