Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaMagické kočky 2025: Snění nad kalendářem Festival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuJubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svojeDas Filmfest ve 3 českých městechZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použití
Tvůrčí psaní 8 - cháchá
27.02.2008 Renata Šindelářová Miniškola
Nejprve otázku: S jakým člověkem si raději poklábosíme - s pesimistou nebo optimistou? Nejčastější odpověď: s optimistou. A to platí i v případě, že nám pesimistovy názory připadají zajímavé. Proč? Protože raději strávíme víc času s tím, s kým se dokážeme uvolnit a zasmát, než s tím, kdo třeba moudře, zato negativně filozofuje.
V tvorbě to platí docela stejně. Ano, přečteme si se zájmem odbornou literaturu, nadchne nás napínavá detektivka, překvapí důmyslná scifi, ale obecně vzato se s největší chutí budeme vracet k takové literatuře, u které jsme dokázali relaxovat. A když nyní položím další otázku: Jakým způsobem relaxujeme? V hromádce různorodých odpovědí nalezneme jeden společný faktor: když zapomínáme na starosti, uvolníme se a pobavíme. Autorův cíl by tedy měl být BAVIT. Dosáhnout toho lze několika způsoby, ale nejzásadnější znám dva. Ten těžší spočívá v tom, že dílo musí zaujmout něčím jedinečným, rozhodně však musí čtenáře vtáhnout a nepustit. Ten lehčí visí na poměrně jednoduché záležitosti: humoru. Pobavit se u knihy zkrátka znamená se u ní zasmát, byť jen tichým vnitřním zachvěním, ale zasmát. Protože když po dlouhém únavném dni odložím na noční stolek knihu, u které jsem se zasmál, velice se rád budu k ní a k jejímu autorovi vracet.
Někteří autoři zveličují čtenářovu potřebu smíchu natolik, že dokonce tvrdí, že nejideálnější stav nastává, když autor dokáže zlehčit i zcela vážné záležitosti. Vedli jsme na toto téma spor (a nedořešili jsme ho) na jedné přednášce s Michalem Vieweghem, jenž natolik cení ironii, že prý i když muž vyznává ženě lásku, vyplatí se to vzápětí popřít nějakým bonmotem. Nezdálo se nám to. „To ale potom nic není doopravdy,“ popírala jedna z posluchaček, zřejmě stejně jako já milovnice dramatu.
Nejde však o to, aby se upravovala pravda, ale spíš o jisté vyvážení zoufalství a radosti. Za smutek vložit naději, smířit se s údělem, který nás celý život vynáší nahoru a zase pouští dolů. Jako když např. Arnošt Lustig popisuje hrůzy druhé světové války a v jinak strhující povídce se zmíní o smrti svého otce způsobem: „táta vyletěl komínem“. I v tomto na první pohled lehkovážném tvrzení existuje smutek chlapce, jenž ztratil otce – a hlavně jak. Takže: dobře, něco na tom zkrátka je. Uznávám, že tragikomické příběhy slaví úspěch dost často. Zapisují se do srdce zřejmě ze dvou důvodů: mají hluboký podtext a ještě dokáží povznést. Mají ho rádi čtenáři, diváci, autoři i herci. Cituji ze slov herečky Niny Divíškové: „Mám nejraději role tragikomické, protože život je tragikomický.“
PS: A pokud chcete psát vyloženě "in", potom doporučuji k tomu humoru přimíchat také trochu erotiky. Ne porna, proboha, ale osvěžujícího vzrušení. Však i s hrdiny mnoha románů povinné četby smýkala vášeň a touha, no ne?
Úkol: popište jakoukoliv tragikomickou situaci
Pokračování: (klikni)
Zdroj foto: vtipy.chces.info
Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz
Zdroj textu: http://www.literarnistrom.cz
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 9:13
Narodil jsem se.
Od: Jaromír Komorous - 27.2.2008 - 9:26
Milan: A křičel jsem ze všech sil. Dělali, že mi nerozumí. Kam jsem to vlez?
Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 10:36
Jaromír: Fajn, sice jsem myslel, že nejvyšší tragikomično je obsaženo už v té jedné jediné větě. Ale abych tam dostal i tu erotiku, co popisuje Renata, navážu na Vaše rozšíření:
Já chci zpátky!
Od: Milan Prokš - 27.2.2008 - 10:55
Tak mě ještě napadá, při téhle příležitosti - ona Hvězdná brána není zase až takový sci - fi výmysl. Každý jsme si prošli tou svou "hvězdnou bránou". Pravda, někoho občas vyndají i jinudy, ale... Už jste někdo slyšeli o tom, že by se kterýkoliv z nás vrátil stejnou cestou zase zpět? Že by to byla brána jednosměrná? Nestálo by to za seriózní výzkum? Pánové?
Od: Renata Šindelářová - 27.2.2008 - 17:52
To je nápad!
Milane, jako obvykle perlíš. :-)
Od: Stanislav Rudolf - 29.2.2008 - 10:29
Můj tragikomický příběh
Nedávno jsem brzy poránu dobíhal autobus do Prahy. Vpadl jsem dovnitř už na poslední chvíli a zhroutil se na jediné místo, které bylo na dvojsedadle za řidičem volné. Mohl jsem spokojeně oddechovat.
Najednou mi někdo zleva zaklepal na rameno. Otočil jsem se tím směrem. Byla to paní, řekněme středního věku, co seděla vedle mne. S vážnou tváří se mě zeptala:“Máte rád kozy?“
Dost mě tou otázkou rozhodila. Takže jsem s mírným ostychem odpověděl: “No, jak které…!“
“A chtěl byste vidět ty moje?“
Rozhlédl jsem se kolem sebe po ostatních cestujících. Mnohé jsem občas potkával u nás v Brandýse. Nedovedl jsem si představit však jejich možnou reakci, kdyby opravdu došlo k tomu nejhoršímu. A tak jsem váhavě namítl:“Tady…?“
Ani na vteřinu neupadla do rozpaků!
“Tak jo“ pravila rozhodně. Pak otevřela kabelku, kterou měla na klíně avytáhlaz ní obálku s fotkami, na nichž se to jenom hemžilo zvířátky.
No byly to kozy! Ukázala mi je. A přidala několikakilometrový slovní doprovod o jejich obtížném chovu.
Než jsme dojeli do Prahy, stával se i ze mne odborník přes kozy.
Později však došlo k nečekané tragédii: napsal jsem o této veledůležité příhodě fejeton. Chudáci čtenáři novin!
Několik posledních článků v rubrice Miniškola
Nech se unést fantazií v Kadani nebo online
Pojďte psát, pojďte si hrát!
Tvůrčí psaní - Slovotvorba
Tvůrčí psaní - Slang
Stát se spisovatelem je dřina. Šancí je ale dost, hlavně je nepropásnout
Deset na jednoho: Nárazu reality se nevyhnete, konstatuje Petra Neomillnerová
Deset na jednoho: "Trvá, než zjistíte, koho podplatit," vtipkuje Martin Antonín
Deset na jednoho: Zakažte autorům číst vlastní knížky, míní Tomáš Bandžuch
Deset na jednoho: "Postava si umře - a pak se, autore, snaž!" laje Míla Linc
Deset na jednoho: Ego trpí jako prase na zabijačce, říká o kritice Zdeněk Ležák
Deset na jednoho: Nevěděla jsem, jak dál, přiznává Tereza Meravá
Mediální výchova: Jak ji dostat dětem do hlavy?
Tvůrčí psaní 36 - Rekonstrukce textu
Tvůrčí psaní 35 - Rekonstrukce básně
Tvůrčí psaní 34 - Textová koláž
Tvůrčí psaní 33 - Clustering
Tvůrčí psaní 32 - Jak na rozhovor?
Poezie k hudbě XV. Jednou mi máma povídá - Ivan Hlas
Poezie v hudbě XIV. Šlachovitý exentrik – Iggy Pop
Poezie v hudbě XIII. Od grizzlyho ke králíkům – Jan Vodňanský
Další články v rubrice Miniškola
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.