Velkými hobíky se stali bratří Čapkové. Josef rozehrál kutilské eskapády rafinovaně. Promyšleně shodil „výlety pro náročné“ na pejska a kočičku. Vědom si svého „úskoku“, knihu Povídání O pejskovi a kočičce zároveň geniálně ilustroval. Tak, že při tvorbě televizních Večerníčků z té kouzelné literatury zůstala práce jen pro televizní animátory a vypravěče pana Karla Högera. Jinak nebylo co dodat.

Zatímco Josef břímě nekonečného měření sil s vlastním fortelem hodil na čtyřnohé miláčky, bratr Karel se v tom ráchá labužnicky sám. Připomíná zahradničení, přece tu nejrozšířenější formu kutilství, někdy ironicky, jindy krásně bezradně, ale hlavně vždycky s láskou. Jeho Zahradníkův rok  je příběhem bohaté češtiny od začátku do konce. A jestli našel svým laskavým neumětelstvím následovníky k chuti rýpat se v hlíně, nepsal knihu zbytečně.

Sklon k nehorázné vášni pustit se do všeho připsal některým svým hrdinům Bohumil Hrabal. Pepin v Postřižinách, viďte. Přímo defilírku z nich uspořádal v příběhu Slavnosti sněženek. Sklon k té bohulibé činnosti, aniž by to autor bůhvíjak proklamoval, má v nich každý druhý. Je zásluhou především Jiřího Menzela, že je můžeme nacházet i ve filmu.

Největšího kutila v českých luzích přivedli na stránky knih, do divadel a filmu pánové Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Jára Cimrman, neuvědomělý génius našich dějin. Na co sáhne, to mu jde a často o tom ani neví. Nedostižný vzor, doufám, že ne jen pro mou generaci. Po právu se měl stát největším z nás. Díky šovinistickým pravidlům nesmyslně vyřazeným ze soutěže. Soutěže, jež se tak stala zbytečnou, až iluzorní přehlídkou všelikých mocipánů. Přiveďte na scénu slepici Zoru a poměřte znovu jejich schopnost srovnat se s ní pod jednou střechou. A v tu ránu je po soutěži, přátelé. Ale koho to zajímá?