Samotné slovo gejša či lépe geiša se stalo běžně užívaným slovem v 17.století a označovalo ženy, které dovedly nejen dobře zpívat, ale i tančit a jinak duchaplně bavit hosty. Doslovný překlad onoho slova pak zní "žena předvádějící tradiční umění". Budiž plytká definice.

O něco později, konkrétně v roce 1751 se v jednom kjótském nevěstinci objevila první podoba gejši ženského pohlaví, tak jak ji známe my dnes, a vzbudila opravdu nemalý rozruch a údiv. Vždyť do té doby tuto úlohu sehrávali jedině muži, kteří přicházeli do něvestinců proto, aby zde pobavili prostitutky a jejich často majetné a urozené zákazníky. Proto ona gejša ženského pohlaví vyvovala řekněmě dnešními slovy převrat, neboť také díky ní se o 50 let později stalo toto povolání výhradně ženským.

Avšak stále se uchovávala ostrá hranice mezi prostitutkou a gejšou, ta měla zakázáno strávit se zákazníkem noc, a pokud tak už učinila, byla to čirá vyjímka pocházející jedině z její vlastního rozhodnutí. Toto povolání vzdělané společnice mužů se pak v Japonsku těší bezmála třísetleté tradici.

Sama výchova však trvá několik let a přináší spoustu námahy a často i odříkání. I dnes výchova gejši začíná u pětiletého děvčátka, které se zpočátku učí tančit, zpívat, hovořit a dále pak studuje umění čajového obřadu, ikebany (aranžování květin) a dalších tradičních japonských umění. Dorůstající dívky se nejprve stanou učednicemi, jež se v Tokiu nazývají Hangjoku (pro zajímavost toto slovo znaky znamená poloviční drahokam) a v Kjótu Maikó (tedy tančící dívka).

A teprve po další době se konečně mohou stát gejšou a postoupit tak na pomyslný vrchol, ač se stále budou muset vzdělávat až do konce svého života. Co tedy dívky táhlo k tomu, aby se staly gejšou? Především, a to až do poválečné konjunktury, to bylo kvůli ekonomickým důvodům, sociální nerovnosti či nepříznivému osudu. Příprava jim tak dávala zapomenout na strasti chudého života a tím také vstupovaly do světa krásy a umění. Měly se stát obrazem ženské dokonalosti, ztělesněním japonské kultury a životního stylu, jedním slovem, živým uměleckým dílem bez chybičky.

Muži rádi trávili čas ve společnosti gejši, neboť její večerní společnost pro něj znamenala útěk z byrokratického a odměřeného světa. Stejně tak se gejša mohla stát symbolem mužova společenského úspěchu a schopností. Muž tak totiž dával najevo, že dokáže ocenit umění, což zvyšovalo jeho kredit. proto se tak často objevovali v luxusních podnicích se vzdělanou společnicí v těch nejdražších kimonech.
Gejši a jejich učednice se oblékají do kimon tradičních střihů a i jejich účes, nalíčení a celkové vystupování musí být v souladu s těmit nejtěžšími tradicemi japonské kultury. Svět gejš je světem smyslů, hedvábí, jemné pleti, vůně rýžových rohožek tatami a teplého rýžového vína.

Zdroj fotografie:  www.hermanweb.wz.cz