Vcházíte stále do širšího povědomí veřejnosti, i když máte zřejmě specifické fanoušskovské jádro. Můžete těm, kteří vás ještě neměli to štěstí slyšet, přiblížit sestavu kapely a hlavně, její název?

Erik: V současné době hrajeme ve složení bicí, baskytara, kytara, housle, bodhrán a občas příčná flétna. Na bicí hraje Jirka Skála, jinak akordeonista v kapele Neúspěšný Atlet, na baskytaru Petr Jejkal, na bodhrán – tradiční irský buben, hraje levou rukou tady Martin, který taky obstarává hlavní vokál a dále působí ve skupině Fiannan. Na flétnu nám hostuje Albrecht K. Smuten, jinak šéf jablonecké Vlastní Tvroby 1984. Na elektrickou kytaru hraju já a na housle, taky elektrické, Markéta. Ta taky občas zazpívá a kromě H.M. působí ve Fiannanu a v Původním Bureši.
Donedávna s náma na nejrůznější dechy hrála ještě Lucía Berenika Magašvári, ta teď studuje a pracuje na interně v nemocnici v německém Dusseldordu.

Martin: Erik si taky občas něco zadeklamuje, sólovou píseň už má i Albrecht, teď už jen vymyslet něco pro Petra a Jirku a máme to komplet.

Markéta: To s tím jádrem je pravda, část našeho obecenstva jsou lidi kolem historického šermu a fantazy, z nichž někteří kromě historické hudby tíhnou i k těm keltským lidovkám, kterými se inspirujeme.
Na hakka muggies jsme přišli při listování Keltskou kuchařkou. Je to sváteční jídlo ze Shetlandských ostrovů, které jsme zatím neochutnali. A nevíme, jestli o to stojíme.

Erik: Já rozhodně jo. Ve skotském haggisu, který taky nějak souvisí s vnitřnostma, jsem našel nemalé zalíbení. Ta kuchařka byla Keltská lidová kuchyně od Joanne Asalové.

Martin: Zbytek jádra tvoří fanoušci Johnnyho Deppa a Umy Thurman, respektive, jejich dvojníků. Co se názvu týče, Erik ani Markéta nikdy nikomu tu kuchařku neukázali, takže těžko říct, jestli nám říkají pravdu.


Hrajete Keltský rock. V našich končinách žánr nepříliš obvyklý. Jak byste jej laikům přiblížili?

Erik: Tak předně bych si nebyl jistý označením keltský rock...

Martin: V našem případě je to spíše keltský „rockpunkmetal“. Když někdo opravdu neví, tak mu říkám, že to jsou zrockovaný irský lidovky s houslema.

Markéta: Hrajeme keltský rock. V našem podání to jsou řízné, pokud možno našláplé (pro příznivce tradiční „keltské“ hudby možná až moc) rockové úpravy irských, skotských a bretaňských lidových písní a naše vlastní věci v podobném duchu.

Jste poměrně mladá formace, přesto za sebou již máte pěkný kus „hudební práce“. Co považujete za největší úspěchy kapely?

Erik: Já doufám, že nás největší úspěch teprve čeká.

Markéta: Mě se moc líbilo na festivalu Beltine v roce 2005 a taky jsem si ráda zahrála na Rock For People (2007), kde jsme měli možnost nasát atmosféru backstage velkého festivalu a vidět spoustu zajímavých kapel. Další úspěch pro mne je, že po neustálých personálních změnách máme konečně už více než rok stálou sestavu, která se může lépe sehrát, dělat nový repertoár a třeba se i posunout někam dál.

Martin: Že jsme se za těch šest let nerozpadli.

Jezdíte koncertovat i po světě?

Erik: Jasně, hráli jsme ve Francii na Cote d’Azur a v Bretani, v Německu, Irsku, Skotsku, Japonsku...teď se chystáme poprvé na Moravu.

Markéta: To nebylo s kapelou. Vlastně v Bretani jo, v roce 2002 jsme se tam vypravili s Erikem, Berenikou a tehdejším bubeníkem. O dva roky později jsme na Chateau Beaufort hráli v rámci týdenního angažmá já s Erikem a Petr k tomu žongloval, v Irsku jsme si zahráli s Martinem...šlo o hraní na ulicích, občas v hospodách, ale o to víc nás těšilo, že se většinou našlo pozorné a často i početné obecenstvo.

Erik: Takže, nejezdíme, teda až teď na tu Moravu (Brno, Stará Pekárna, 28.3.2008).

Na kontě máte zbrusu nové CD. Na co se na něm můžeme těšit?

Martin: Na lidový bigbít s veselými texty o zvířátkách.

Erik: Na aktuálním CD, jmenuje se Is Fearr An Bás, najdete padesát a půl minuty naší produkce. Jsou tam tři irské lidovky, dvě skotské a jedna anglická s původními anglickými texty, dál dvě bretonské s textem volně přeloženým do češtiny, jedna instrumentálka, hraná v Irsku, ale s původem v klezmeru...

Markéta: To jsem ani nevěděla. Pak je tam melodie, kterou možná bude někdo znát třeba od Asonance, Dva havrani, v naší verzi s textem od básníka Jakuba Kočího, a čtyři naše vlastní věci.

A co plány do budoucna?

Erik: Učit se, učit se, učit se, kupu dětí, farmu na venkově, koně, ovce...

Markéta: Nové písničky, nové CD, nějaké ty festivaly, koncerty samostatné i se spolukapelami - v dohledné době snad Malá Bílá Vrána, Vlastní Tvorba 1984, Původní Bureš – a plno dalších zajímavých akcí.

Martin: Vždycky jsem chtěl s kapelou hrát v Rock Café a v Paláci Akropolis v Praze, na Rock for People a na Trutnov Open Air. Rock Café a RFP už máme za sebou, Akropolis před sebou (8.4.2008), takže zbývá ten Trutnov. Pak bych nám naplánoval studiové CD a společný koncert s Cruachan, Korpiklaani nebo Skyclad.

^{Díky za rozhovor (na otázky odpovídali členové kapely Erik, Markéta a Martin)}

Pár skladeb od Hakka Muggies si můžete poslechnout na: http://www.volny.cz/hakka_muggies
_{Fotka (Markéta hrající na housle): http://eroticon.us}