V posledních dvou letech jsem měla několikrát příležitost blíže poznat osobnost Radovana Lukavského. V roce 2006 na výstavě obrazů Miloše Nesvadby v Parlamentu České republiky. Poněkud shrbená postava, ale jiskřící duch. Vyprávěl o své lásce k českému jazyku, literatuře, neopomněl ani výtvarné umění. Jeho vtipné a výstižné glosy k současnému společenskému i politickému životu... Samozřejmě tak, aby se nikdo necítil jako na přednášce, diskutovat s ním bylo obohacující.

Druhé setkání proběhlo v září 2007 v divadle Kolowrat. Tehdy se otvírala výstava věnovaná památce Josefa Kemra. Radovan Lukavský zavzpomínal na velkého herce, ale hlavně dávného kamaráda: „Na počátku kariéry jsme se hodně kamarádili, já, Pepa Kemr a Rudolf Hrušínský. Prožívali jsme spolu bezstarostné mládí, trávili dny, mnohdy i noci spolu. Jednou jsme četli příběh trojice rytířů. Ti si sedli na lavičku a dohodli se, že když někdo z nich umře, tak ti zbylí jeho místo odříznou, aby už nikdo jiný na ní nemohl usednout. My tři jsme si takovou lavičku vyrobili a uzavřeli rytířský slib. První odešel Rudolf, a my dva s Pepou jeho místo odřízli. No, a dnes na ní sedám sám...“

Poslední setkání na premiéře Višňového sadu 5. února 2008. V Morávkově režii nastudoval roli služebníka Firse v alternaci s Iljou Rackem. Jak si sám pochvaloval, je výtečné hrát sám sebe, tedy starce. Tehdy nic nevěstilo, že ke konečně domluvenému rozhovoru už nikdy nedojde.

Radovan Lukavský se narodil v roce 1919 v Praze. Jeho matka hrála v ochotnických spolcích a zároveň ho vedla ke křesťanství, které dávalo jeho životu smysl, řád i radost. Těsně před válkou byl přijat na filosofickou fakultu, po uzavření vysokých škol odešel na konzervatoř, později byl nuceně nasazen v Německu. Po válce studia dokončil a zůstal u herectví i s vírou: „Víra k herectví patří. Úkolem herce je to, co vyjádřil Shakespeare skrze postavu Hamleta. Herec a role nastavují společnosti a době zrcadlo, pravdivý pohled jejím mravům a zásadám. Svět na mravy nemá lepších kritérií, než desatero. Pravda a pravidla pro život jsou jedině v desateru, nic jiného nemáme. Herec má ukazovat na vady společnosti a také inspirovat k dobrým mezilidským vztahům.“

A to naplňoval Radovan Lukavský každodenní hereckou prací, ať už v divadle (v Divadle na Vinohradech, Městských divadlech pražských, od roku 1957 v Národním), televizi nebo filmu. Prezident Václav Havel mu předal Medaili Za zásluhy a v roce 1995 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Poslední rozloučení s hercem Radovanem Lukavským proběhne v úterý 18. března 2008 v 11 hodin v Národním divadle. Během obřadu vystoupí orchestr ND pod vedením Zbyňka Müllera, sólisté opery ND Eva Urbanová a Ivan Kusnjer a Pražský filharmonický sbor. V 15.30 se v katedrále sv. Víta na Pražském hradě bude sloužit zádušní mše.

Foto: archiv autorky