V severovýchodním českém městě Dolní Čermná u Kyšperku (dnes Letohrad) se 11. srpna 1899 narodil Jindřich &Styrský. Ačkoli je tomu přes půl století, co odešel, tak právě v poslední době můžeme o tomto umělci slýchat docela často. Minulý rok se pořádala rozsáhlá výstava jeho díla, vznikla obsažná monografie a také se jeho jméno skloňovalo v souvislosti s nejdražšími obrazy naší historie.

Samotný &Styrský se nenarodil v rodině umělecké a možná ani idylické. Jeho matku můžeme charakterizovat jako velmi přísnou a silně věřící a naproti ní otec &Styrského - alkoholik a jinak také učitel na obecné škole v Dolní Čermné, Petrovicích a Dolní Dobrouči. Právě poslední jmenované místo se však stalo osudným Jindřichu &Stýrskému, protože zde se pravděpodobně začal zajímat o umění. Stýkal se s rodinou tamějšího lékaře Uzla, jehož manželka vykonávala profesi malířky.
 
Po studiích na královehradeckém gymnáziu v roce 1917 šel &Styrský ve stopách svého otce a vydal se na učitelskou dráhu, kterou na rok přerušila vojenská služba. Později se opět vrací za katedru, ale ne nadlouho. Talentovaný umělec se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou však po třech letech zanechal a odcestoval hledat inspiraci k Jaderskému moři. Zde potkává Marií Čermínovou neboli Toyen, se kterou od té doby tvoří nerozlučnou dvojici jak v oblasti profesní, tak i soukromé. &Styrský tak nalézá zázemí i rodinné podstaty, protože matka zemřela a otec po uklouznutí upadl na rozžhavená kamínka. Ovšem, i když lze předpokládat, že rodiče měli také vliv na jeho tvorbu, tak viditelnou stopu v jeho díle zanechala jeho nevlastní sestra. Ta tragicky zemřela ve svých jedenadvaceti a &Styrského šesti letech. Její otisk pak nacházíme v postavě Emilie, která se objevovala ve &Stýrského textech a snech.

Mezi první významnější úspěchy &Styrského a Toyen řadíme rok 1923, kdy přicházejí do Devětsilu a pořádají výstavu Bazar moderního umění. &Styrský také přechází i na pole textové a společně s Karlem Teigem vytváří obrazové básně. Jeho zásah do poetiky pokračuje i po seznámení s Vítězslavem Nezvalem, kdy mu &Styrský ilustroval sbírky Pantomima. Jejich přátelství však končí roku 1938, kdy se oba názorově neshodli.

Nejdůležitější část &Stýrského života se ale odehrává od roku 1925, kdy s Toyen odjíždí do Paříže. Oba se zúčastňují výstavy L´art d´aujourd´hui, kde se setkávají i s dalším významným českým umělcem Josefem &Símou. V Paříží pak po získání silné pozice přicházejí s vlastním směrem s názvem artificielismus. Tím se podle jejich slov vymezovali abstraktnímu umění a surrealismu rovněž.

V roce 1928 v Aventinské mansardě v Praze &Styrský a Toyen pořádají exhibici i v Čechách. &Styrský se věnuje více kresbám a monografii Artura Rimbauda, kterou sepisuje. Na jednu sezonu se také stává šéfem výpravy Osvobozeného divadla. V roce 1934 spoluzakládá Českou surrealistickou skupinou, kde se soustředila řada významných umělců (např. Nezval, Teige, Toyen nebo &Styrský) a na jejíchž přednáškách vystoupil i André Breton, který se stal inspirací pro vznik této skupiny. Skupinu však po třech letech rozpouští sám Nezval, protože nesouhlasí s některými antisovětskými názory.

Během války se nemocný &Styrský věnuje tvorbě spíše literární, pořádá výstavy nebo semináře. 21. března Jindřich &Styrský umírá v Praze ve věku 43 let. Zanechal po sobě velmi rozsáhlé dílo z oblasti malířské, fotografické a také literární. I když si mnozí z nás vybaví jeho koláže, které mnohdy rozhodně nevypovídají o vlivu silně puritánské matky, tak jeho malby inspirované několika směry, ze kterých i přes tuto „multizaměřenost“ můžeme dekódovat &Styrského rukopis, patří k nejcennějším naší historie. Ostatně &Styrského Cirkus Simonette z roku 1923 obsadil 3. pozici v žebříčku nejdražších děl. 23. dubna 2006 v Galerii Art Praha bylo dílo vydraženo za 8,6 milionu korun.

Samotnou charakteristiku &Stýrského tvorby pak naleznete zde.


Zdroje: Bydžovská Lenka, Srp Karel: Jindřich &Styrský, Argo, 2007.
           iDNES.cz





Foto: iDNES.cz 
        (nahoře: Emilie přichází ke mně ve snu, 1933 
        dole: Cirkus Simonette, 1923)