Klenuté, mírně zvednuté obočí, velké a zároveň přísné oči, plné rty a ženská, vždy vzpřímená postava. Tyto vnější charakteristiky Kačírková podtrhovala i svým vystupováním. Dikce a zabarvenost jejího hlasu ještě umocňovaly celkový dojem. Napoprvé možná působila jako rozverná a popichující panička. Proto také nezapadla do profilu tehdejších rolí. Když se objevila ve filmu Starci na chmelu v montérkách, něco nesedělo. Asi jako, když Marta Gottwaldová nosila kožichy i v těch největších vedrech jen proto, aby se přiblížila onomu ideálu elegantní dámy, který Kačírková splňovala.

Irena Kačírková se narodila 24. března 1925 a již v mládí projevovala ambice stát se herečkou. Nejprve vystudovala gymnázium a následovaly roky na Akademii múzických umění, kde ji vedli např. Jiří Plachý a Miloš Nedbal. První angažmá strávila v Realistickém divadle, odkud po roce odešla do Městských divadel pražských, kde vystupovala prakticky celý život.

V roce 1952 se ji narodila dcera Kristina, kterou měla se svým manželem scénáristou J. A. Novotným. Tři roky po narození se však rozvedli. Tehdejší léta představovala obrovský tlak na umělce a komunisté si samozřejmě chtěli herečku získat ku prospěchu svému. Kristina dodnes vzpomíná, jak maminku vždy odvezli pryč a někde ji údajně přemlouvali ke spolupráci. Tlak, žití bez partnera a odpovědnost nejen za dceru, ale také za rodiče, které Kačírková musela živit, protože oni kvůli buržoaznímu původu nesehnali práci. To vše zapříčinilo její následné vysoké pracovní nasazení, díky kterému neměla na rodinu příliš čas.
 
V divadle Kačírková mohla na chvíli zapomenout na chmury, které tehdejší podmínky zapříčinily. Objevovala se v rolích komediálních, které dokázala ale ztvárnit elegantním a nenásilným způsobem. Ovšem nejednalo se o přetvářku. Kačírková v podstatě taková byla. Dokázala se bavit ve společnosti, ale stejně s takovou razancí projevila i svůj názor, byť ne příliš nakloněný tehdejšímu režimu. Dokázala se také postavit za své přátele, kteří se třeba ocitli v nemilosti tehdejšího zřízení. K jednomu z nejbližších přátel Kačírkové patřil i herec Eduard Cupák. Ten, vzhledem ke svému homosexuálnímu zaměření, nemohl mít potomky. Ovšem jednou se nechal slyšet, že pokud by měl mít dítě, tak jedině s Irenou. Kačírková tak splňovala prototyp určité ženy. Specificky krásné, přímé, někdy až tvrdé ke svému okolí, velice profesionální a spolehlivé. Takové, kterou ženy a muži obdivují, ale nedokáží ji oslovit. Milují ji i muži, kteří jinak dávají přednost jiným mužům, ale Kačírková pro ně představuje ikonu.

Velký zlom nastal v letech šedesátých, přesněji po osmašedesátém. Zákaz filmování a divadelního hraní jen minimum. Na charakterní roli, po které toužila, čekala marně. Pokud hrála, tak představovala sice paničky, ale v záporném světle. Alespoň mohla naznačit, co si o komunismu myslí.

Irena Kačírková měla v posledních letech svého života alespoň jednu radost. Malého vnuka. Ten se narodil nedlouho poté, co ji lékaři oznámili, že má rakovinu. Metastázy pronikaly hluboko do kostí a způsobovaly herečce velké bolesti. I přes to se nedokázala zbavit jedné vášně – kouření. Když zemřela 26. října 1985, si její dcera Kristina odnášela mezi pozůstalými věcmi i karton cigaret, který snad nakonec darovala zdravotním sestrám.

Vybrané filmy:
Tři kamarádi (1947)
Svědomí (1948)
Cirkus bude (1954)
Byl jednou jeden král (1954)
Čert a Káča (1955)
Letiště nepřijímá (1959)
Starci na chmelu (1964)
Bílá paní (1965)
Svatba bez prstýnku (1972)
Sladké starosti (1984)


Zdroje: Nečas Luboš: Irena Kačírková – krásná, ale nešťastná, nakladatelství Ikar, 2007.
www.reflex.cz
www.csfd.cz

Foto nahoře: www.radioservis-as.cz






Foto: www.fdb.cz