Martin Frič se k filmovému prostředí dostával po krůčcích. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole se věnoval kabaretnímu vystupování, kde mohl jako budoucí režisér okusit povolání svých budoucích „svěřenců“. Své umělecké vlohy uplatnil skrze plakáty a reklamy, které navrhoval pro filmy a odtud pak zamířil za kameru a následně usedl na režisérské křeslo. Jeho prvním debutem na postu režiséra se stal snímek Páter Vojtěch, kde si sám zahrál a obsadil i svoji manželku
Suzanne Marwille, se kterou se v roce 1928 oženil a vyženil tak i dvě dcery
Martu Fričovou (později herečka) a
Evu Fričovou.
Jeho kariéra ale začala stoupat zejména po seznámení s jiným úspěšným režisérem
Karlem Lamačem. Z této spolupráce vzešel například populární snímek s
Vlastou Burianem To neznáte Hadimršku. Opravdový samostatný debut ale nesl název
Dobrý voják &Svejk, tehdy se
Sašou Rašilovem v hlavní roli. Psal se rok 1931. Od této doby pak vznikla řada snímků, které můžeme na televizních obrazovkách vídat i dnes a která se stále těší divácké oblibě:
Tři vejce do skla, Katakomby, Baron Prášil, Život je pes, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Tetička, Kristián, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Cesta do hlubin študákovy duše nebo
&Skola, základ života. Nepůsobil ovšem jen v Čechách, ale na Slovensku natočil film
Jánošík a stál u zrodu prvního celovečerního slovenského filmu
Varúj …!. Z výše zmíněných filmů si tak můžeme odvodit, že se
Frič setkával s významnými osobnostmi stříbrného plátna:
Vlasta Burian,
Oldřich Nový,
Adina Mandlová,
Nataša Gollová,
Hugo Hass a jiní. Právě tato skupina pohybující se okolo filmu patřila k těm nejzářivějším umělcům tehdejší doby. A i když
Frič stál za kamerou, tak jemu můžeme připsat největší podíl na vzniku mnoha vzácných klenotů naší kinematografie. Jeho tvorbu ovšem narušila válka, i když ji spíše jen omezila. Vznikly již zmíněné
Katakomby, Cesta do hlubin študákovy duše, Tetička, Roztomilý člověk nebo
Hotel Modrá hvězda. Ovšem i
Frič byl v této době donucen natočit i německé filmy a sice
Der Zweite schušzlig; (1943) a
Dir zuliebe (1944).
Ovšem jeho tvorba nestagnovala ani po válce. Pustil se do rozdělaných snímků a mezi jeho další počiny řadíme
Princeznu se zlatou hvězdou, Dařbujána a Pandrholu nebo Císařova pekaře/Pekařova císaře, za který si ovšem vysloužil dvouletý distanc. Během této doby se soustředil hlavně na dokumenty. A právě mezi jeho dokumentární tvorbu (kterou sice neřadíme do distančního dvouletého období) patří i snímky o známých osobnostech jako
Theodor Pištěk,
Růžena Nasková,
Terezie Brzková nebo
Eman Fiala.
I přes to, že
Frič obsadil první pozici v počtu natočených snímků (111), tak i on si nesplnil svůj filmový sen. Chtěl natočit film o tragickém osudu Lidic. Možná, že by jej natočil, protože jeho odchod ze světa nebyl až tak přirozený.
Fričovi prý lékaři kladli na srdce, ať se zříká alkoholu.
Miloš Forman ovšem vzpomíná, že u
Friče spatřil láhev koňaku a když se svého zkušenějšího kolegy na alkohol zeptal,
Frič jen odvětil, že až mu bude všechno jedno, tak si nalije pořádného „frťana“.
Tak skutečně učinil. V osudný den, 21. srpna 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy obsadila naši zemi, si náš nejplodnější režisér vypil poslední sklenku. Upadl do bezvědomí a 26. srpna zemřel v pražské krčské nemocnici.
Část filmografie:
Páter Vojtěch (1928)
Anton &Spelec, ostrostřelec (1932)
Hej – rup! (1934)
Jánošík (1935)
Ať žije nebožtík (1935)
&Svadlenka (1935)
Mravnost nade vše )1937)
Krok do tmy (1938)
Kristián (1939)
Eva tropí hlouposti (1939)
Katakomby (1940)
Roztomilý člověk (1941)
Varúj …!(1947)
Císařův pekař - Pekařův císař (1951)
Theodor Pištek (1958)
Hvězda zvaná Pelyněk (1964)
Nejlepší ženská mého života (1968)
Zdroje:
www.cfn.cz Forman Miloš, Novák Jan: Co já vím?, Atlantis, Brno, 1994.
Foto:
www.cojeco.cz Po Martinu Fričovi zůstala funkcionalistická vila v Praze 4.
Foto:
www.vystavby.cz (Kališ & Krátkoruký, spol. s.r.o )