(Následující článek byl na Rozhledně poprvé uveřejně  v roce 2008, opětovně jej zveřejňujeme v jeho aktualizované podobě) 

Černobílé záběry malého Brandona, který pod vedením slavného otce, hvězdy bojových umění Bruce Lee přeráží v přímém přenosu dřevěné prkno, vzbudily v 70. letech obrovskou senzaci a učinily tak přes noc z obou zúčastněných miláčky hongkongského publika. Právě tento zážitek ovlivnil Brandona natolik, že po zbytek života toužil pouze po jediném - stát se filmovým hercem. Když v roce 1973 Bruce Lee tragicky zemřel na následky alergické reakce, osmiletému Brandonovi se zhroutil svět. Všudypřítomné vzpomínky na milovaného otce, nový život v rodné Americe spojený s dětskou šikanou, změnily Lee juniora v málomluvného introverta, který v zájmu ochrany rodinné cti neváhal použít vše, co se od otce naučil. Snaha okolí „nakopat zadek syna Bruce Lee“ přiměla Brandonovu matku, aby jej zapsala na akademii bojových umění, vedenou rodinným přítelem a žákem Bruce Lee, Dannym Inosantem. Právě zde Brandon poznal svého nejlepšího kamaráda, dnešního zavedeného filmového choreografa bojových scén, Jeffa Imadu, se kterým spolupracoval také na svých pozdějších hereckých projektech, Vránu nevyjímaje.

Pověst rebela provázela Brandona během celého dospívání. Mladý muž, který si po otcově smrti přivlastnil místo hlavy rodiny a ochránce matky a mladší sestry Shannon, proslul v dospívání jako třídní klaun stejně jako pozdější nekompromisní obhájce lidských práv. Zvolení do studentské rady a následné neshody s vedením, zapříčinily Leeovo vyloučení těsně před maturitou a budoucí hvězda tak byla nucena skládat zkoušku na jiné škole. Problémy s autoritami však tížily mladého Brandona méně, než skutečnost, že jeho jméno stále fungovalo pouze ve spojitosti slavného otce. Boj o vlastní identitu, vymanění se z područí odpuzující čárky, následované vsuvkou „syn Bruce Lee“, provázel Brandona po celý život.

Svět konce 80. let nehledal shakespearovského herce, ale Bruceovu kopii. Nabízené role Brandona soustavně směřovaly do kategorie „kung fu hrdinů“, která, přes Leeovy skvělé fyzické schopnosti, nebyla mladému herci blízká. Největším paradoxem Brandonovy kariéry byl nepochybně hned první Leeův snímek, Kung Fu: Film (1986), v němž jedenadvacetiletý Lee ztvárnil ztraceného syna hlavního hrdiny, Kwai Chang Cainea. Cainea, ústředníh postavu veleúspěšného seriálu ze 70. let, proslavila tvář Davida Carradina, avšak prvotní plán počítal s obsazením Bruce Leeho, pro a podle něhož byla role původně napsána. S odůvodněním, že americké publikum není připraveno na Asiata v hlavní roli, Bruce Lee práci nedostal.

Stejně jako Bruce, také Brandon se zpočátku své kariéry potýkal s nedostatkem hereckých příležitostí. Odchod do Hong Kongu a natočení dvou průměrných filmů, představy ambiciózního herce nesplnily. Rostoucí dluhy a touha po pokoření Hollywoodu posléze přiměly Brandona ke změně životní filozofie. Vzpurný herec, označený v začátcích nejmenovaným režisérem za „arogantního spratka“, začal znenadání sekat dobrotu. Lee velmi brzy pochopil, že vzhledem k neutajitelnému rodovému původu zůstává jeho jedinou přístupovou cestou k vysněným rolím akční film. Strategie byla prostá: zaujmout a co nejrychleji tento žánr opustit. Po návratu do USA se tedy Brandon vrátil k bojovým uměním a začal opět trénovat na Inosaltově akademii.

Rok 1991 nepřinesl pouze instruktorský diplom v Muya Thai, který Lee, jako jediný ze studentů, získal, ale také seznámení s životní láskou, Elizou Huttonovou. Půvabná asistentka režiséra Harlina (Cliffhanger) učarovala Brandonovi natolik, že již po prvním setkání ji v telefonátu svému příteli označil za „ženu, se kterou by chtěl strávit zbytek života“. Lee, který se často nechával slyšet, že patrně zůstane navždy sám, neboť „žádná žena jej nedokáže přijmout takového, jakým je", se brzy na veřejnosti neobjevoval jinak, než ve společnosti Elizy - ženy, kterou zcela otevřeně zbožňoval a kterou, po dvou letech společného soužití, učinil svoji snoubenkou.

Úspěchy v osobním životě brzy následovaly i úspěchy herecké. Zúčtování v malém Tokyu (1991), parodie na akční filmy konce osmdesátých let, přineslo Brandonovi spolupráci se známějším Dolphem Lungrenem. Ačkoliv vedlejší role „detektiva-slušňáka“, ovládajícího kung-fu, nepatřila mezi průlomové, Brandonovo jméno dostala do povědomí hollywoodských filmařů. Výsledkem byla hlavní role v jeho prvním celovečerním americkém filmu, nesoucí název Rychlý jako blesk (1992). Role studenta Jakea Lo, jež se, mimo jiné, vyrovnává s předčasnou smrtí otce, byla Leeovi blízká a zároveň mu umožnila podílet se na choreografii bojových scén.
 

V roce 1992 konečně přišla šance, na kterou Brandon tak dlouho čekal. Zfilmování úspěšného O´Barrova komiksu Vrána (o českém vydání čtěte zde ) bylo jen otázkou času a hlavní role Erika, romantického hrdiny, který vstává z hrobu, provázen tajemnou vránou, aby pomstil vraždu svoji a své snoubenky, se vycházející hvězdě zdála být šitá přímo na tělo. Po úspěchu Rychlý jako blesk navíc studio s Brandonem uzavřelo lukrativní smlouvu i na další dvě pokračování připravovaného filmu.

Postava Erika Brandona zcela pohltila. Navzdory nelidským podmínkám, ve kterých nízkorozpočtový snímek vznikal, Lee pracoval naplno a svoji nezdolnou energií strhával i ostatní členymladého  štábu. Laskavý, usměvavý muž s pověstí gentlemana, který nedělal rozdíly mezi řadovým osvětlovačem a režisérem Proyasem, měl pramálo společného s nafrněným frajírkem z hercových raných začátků.

Osm dní před dokončením Vrány se vyčerpaný Lee připravoval na další noční natáčení. Scéna, v níž Erik vstupuje do dveří podkrovního bytu a vzápětí je zastřelen jedním z vniknuvších gangsterů, patřila mezi méně nebezpečné a Brandon, který v posledních měsících natáčel pod palbou bezpočtu slepých nábojů, neměl důvod k obavám. Také z tohoto důvodu Lee odmítl neprůstřelnou vestu, když ji kostymérka nebyla schopna uspokojivě schovat pod jeho kostým. Magnum ráže 44 obsahovala pouze slepé náboje a výstřel, kterým zfetovaný Tin Tin v podání Michaela Masseye sprovodí Erika ze světa, měl být tím posledním v celém natáčecím plánu. Po stisknutí kohoutku a ohlušující ráně se osmadvacetiletý Brandon bezvládně sesunul k zemi. Lidská chyba při ruční montáži slepých nábojů zničila veškeré naděje a sny tohoto mladého muže, který o několik hodin později, v přítomnosti svojí snoubenky, navždy opustil tento svět.

Po 27. letech od Brandonova předčasného odchodu z tohoto světa žije jeho odkaz stále dál. Vrána, filmová adaptace, podle některých "nejkrásnějšího milostného dopisu, který byl kdy napsán", si i nadále získává srdce nových a nových fanoušků, a ti staří ji nesou ve svých srdcích navždy.  Přestože Brandonova cesta nebyla dlouhá, ve svých 28 letech dokázal "žít svůj život naplno" a dostát tak oblíbenému citátu, který, původně natištěn na jeho a Elizině svatebním oznámení, lze dodnes číst na jeho náhrobku:
 

 

_{Poděkování za pomoc při psaní tohoto článku, patří Samanthě Malgre a ostatním členům Brandon and Bruce Lee Forum}
 foto: archiv brandonleemovement.com