Determinace čínskou kulturou je patrná hlavně na úsvitu psané japonské literatury, tedy v nejstarších kronikách z 8. století, Kodžiki a Nihonšoki. Obě oslavují výsostné postavení a starobylost císařského rodu.
 
V klasickém období, do 12. století, se japonská literatura vymanila z čínských vlivů a začala se originálně a svébytně vyvíjet. Zajímavé je, že byla otevřená i pro ženy, z jejichž pera se zachovaly deníkové zápisky i první romány. Uměleckým vyvrcholením se stalo rozsáhlé vyprávění Příběh o Gendžim (v překladu vycházel v nakladatelství PASEKA). Napsala ho dvorní dáma Murasaki &Sikibu velice poutavě, pohrála si s epizodami mnoha postav a barvitě vylíčila milostné scény, život u dvora i realistické portréty žen. Další dvorní dáma, paní Sei &Sónagon stála u zrodu žánru črty a deníkem Sešity pod polštář představila svůj bystrý intelekt i skvělé vyjadřovací schopnosti.

Středověká literatura přinesla válečné příběhy, hrdinské eposy opěvující věrnost a oddanost vojáka svému lennímu pánovi. Oproti břesknému hrdinství se setkáváme i s hlubokou duchovní meditací v tzv. poustevnické literatuře. Plodem tohoto období se stala dramata nó.

Předmoderní literatura přichází v 17. století, vyvíjí se pouze z vlastních zdrojů ( izolace země za šogúnů) a stává se majetkem i širších vrstev. Za její reprezentanty považujeme básníka Macuo Bašó, prozaika Ihara Saikaku a dramatika Čikamacu Monzaemon.

Moderní literatura se datuje od roku 1868, kdy došlo k restauraci Meidži, tzn. obnově císařské moci a země se otevřela zahraničním vlivům. Ty se projevily modernizací dle západních vzorů, nevynechaly ani oblast písemnictví. Japonská literatura se stále více díky kvalitním překladům dostává ke čtenářům celého světa a je jimi vysoce oceňována. Vyjádřením respektu je i udělení Nobelovy ceny v roce 1968 Kawabatovi Jasunarimu. V roce 1994 ji obdržel Óe Kenzaburó, zneklidněný nebezpečím atomového věku.

Autorka Vlasta Winkelhoferová stála před problémem, jak z mnohočetné a více než tisícileté národní japonské literatury vytvořit příručku, která by komplexně mapovala jednotlivé vývojové etapy, literární skupiny a třeba i časopisy. Určitá selekce byla na místě. Výsledkem je Slovník japonské literatury, který zachycuje nejvýznamnější autory jednotlivých období se zaměřením na spisovatele moderní. Zde upřednostnila i ty, kteří nejsou u nás neznámí, protože český čtenář je zná z hojných překladů, ale také z kinematografie. Slovník tudíž nepřináší vyčerpávající seznam, ale většinu význačných představitelů japonského písemnictví tu najdeme.

^{Winkelhoferová Vlasta, Slovník japonské literatury
Vydalo nakladatelství LIBRI v roce 2008
Foto: www.libri.cz}