Jarmila Mandžuková se prakticky i teoreticky velice zajímá o gastronomii, zdravý životní styl, alternativní metody léčby a astrologii. Od roku 1990 pravidelně publikuje a přináší inspirativní informace z uvedených oborů. Ke své zatím poslední knize říká: „ Dělená strava je netradiční, šetrný, jednoduchý a vyvážený způsob stravování, podle kterého můžeme potraviny zcela jinak kombinovat, což prospívá našemu zdraví a vede k postupnému snižování hmotnosti. Shoduje se s pravidly zdravé výživy, jídelníček obohacuje o množství čerstvé zeleniny, salátů a ovoce. Kniha podává jednoduchý návod, jak tento stravovací systém aplikovat. Kromě užitečných rad, návodů a informací pro začátečníky jsou v knize uvedeny především nenáročné "minutkové recepty", které zcela odpovídají dnešnímu uspěchanému životnímu stylu. Kniha vyšla v lednu 2008 a v měsíci únoru se stala nejprodávanější knihou nakladatelství Vyšehrad.“

Principy a stručnou historii dělené stravy si můžete přečíst v článku Dělená strava:
http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=7643

V této upoutávce se spíše zaměřím na odlišnosti, které Mandžuková uplatňuje. Sporná sója a výrobky z ní řadí striktně k bílkovinám, tedy třeba k masu, ostatní luštěniny k sacharidům. K bílkovinám přiřazuje i většinu ovoce, povařená rajčata,všechny sýry, tedy i ty tučné. V bílkovinách figuruje i neperlivá voda, bohužel neříká, proč? Mléko, nositele bílkovin, posílá do neutrální skupiny, podobně jako zakysané výrobky ( ty kvašením získávají lepší stravitelnost a mohou je konzumovat i lidé, kteří mají s trávením mléka problémy).
Potraviny řadí relativně velice přehledně, paradoxně nejvíce problémů „činí“ ovoce, které figuruje dle druhu ve všech skupinách. S ním jednoznačněji nakládají např. autoři Diamondovi, kteří je doporučují jíst samostatně, nejlépe nalačno dopoledne.

Za co je třeba J. Mandžukovou pochválit, je její vztah k přídatným látkám, různým barvivům a konzervantům, které zjevně považuje za velice škodlivé. Je skutečně třeba číst etikety a zbytečně přechemizovaným potravinám se pokud možno vyhýbat. Je hezké, že neupřednostňuje reklamou profláknuté margaríny před máslem nebo panenskými oleji. Vyvážený postoj má i k zatracovaným vejcím a mléku. 

Na stravu je třeba pohlížet s rozumem, snažit se nepodléhat módním vlnám, kdy se potravinářský průmysl snaží osvědčené zásady zdravé stravy postavit na hlavu. Možná je třeba více naslouchat třeba i dětem. Sledovala jsem dlouhou dobu ty malé. Pokud mohly, většina instinktivně dodržovala dělenou stravu. Většinou z kompletního jídla odmítaly maso a pokud ho jedly, tak na talíři zase zůstávaly knedlíky. Asi by se o dělené stravě nemuselo hovořit jako o netradičním způsobu stravování, nýbrž jako o přirozeném. Pokud nakoukneme do běžné stravy 19. století, najdeme tam bramboráky se zelím, lepenici, škubánky, bramboračku, zeleninové polévky, hrachovou kaši nebo čočku se zelím, případně vejcem či uzeným. Tato jídla, a mnohá další, docela snadno zapadají do principu dělené stravy. Akorát to pověstné knedlo, vepřo, zelo se trošku vzpírá!

^{Mandžuková Jarmila, Dělená strava
Vydalo nakladatelství VY&SEHRAD v roce 2008
Foto: www.ivysehrad.cz}