Co ještě před necelým půlstoletím vzbuzovalo prudérní povyk, je dnes považováno za krotké a přirozené. Tímto názorovým posunem prošla i hra Gingerbread Lady (pod názvem Drobečky z perníku se nyní hraje např. v divadle A. Dvořáka v Příbrami). Že ale neztrácí nic na aktuálnosti výpovědi, ani na tragikomickém náboji, přesvědčuje neustálý zájem. Sáhla po ní i dramaturgie Divadla Na Jezerce a režii nabídla již legendárnímu J. Herzovi, který loni v divadle nastudoval úspěšné Petrolejové lampy (http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=5257). Nazval ji Sklenka sherry, prý proto, že akcent vidí spíše v alkoholu.

Do omšelého a zadluženého bytečku se vrací Evy, bývalá zpěvačka, jejíž sláva pomalu vyhasla. Čeká na ni spousta obyčejných situací, jež musí řešit a dvojice oddaných přátel. Homosexuál Jimmy s neuspokojenými divadelními ambicemi a kamarádka Toby, křečovitě hledající elixír mládí. Oba se zaníceným sebevědomím, zavalení mindráky, jež si krásně drásají. Přesto jim zbývá čas a ochota svou kamarádku podpořit. Pevný řád se snaží zachovat sedmnáctiletá dcera Polly, která chce konečně najít svou matku.

O lidskou důstojnost Evy se pere Zuzana Kronerová způsobem, až se tají dech. Bojuje nejen se sklenkou (tady se jí moc nedaří), ale i se svoji nejistotou a rozháraným postojem k dítěti na hranici dospělosti. Nevěří sama sobě, nechce dceru stáhnout sebou, ale v koutku duše si přeje, aby zůstala, i když ji navenek odhání. Postava Evy Mearové prochází posuny a zvraty, slovenská herečka bravurně a čistě přirozeně hraniční polohy rozehrává. Zpočátku zdánlivě rázná, vyléčená zpiťarka se po návratu dostává do jiného světa, který si ji opět podmaňuje. Souboj pudu sebezáchovy a skoro nulové ctižádosti a vůle se protíná v osudové chvilce, kdy vypije první tabuizovanou skleničku. Ta jí dodá na energii, Evy „začíná žít“, vyhledává problémy, vrací se naskok k bývalému dost brutálnímu milenci (Zdeněk Hruška), nelítostně uráží blízké, uzavírá se do svých vylhaných představ. Vratký krok nejen ztvárňuje, ona ho skutečně má. Takové souznění s postavou nabízí divákovi dokonalý zážitek.

Bolestínský, ukřivděný Jimmy, zneuznaný herec, vykopnutý těsně před premiérou, vzbuzuje především lítost, někdy na něj však máme opravdovský vztek. Jan Hrušínský, trochu provinile, trochu majetnicky a hodně dojemně a pozorně se stará o svou emotivní přítelkyni. Když ji unavenou přikrývá (nic víc, nic míň, jen nepatrné, nenápadné gesto), jakoby celá scéna potemněla a rázem se rozsvítila! Tyto okamžiky se snad ani neplánují, nehrají, ty tryskají z okamžitého prožitku. Spolu s Evy ale jen nelkají, jejich rozpravy a sexuální potyčky dosahují navýsost komické dimenze. Podobný rozměr do hry vkládá i věčná mladice (Miluše &Splechtová), která ve stínu Evyného chlastu také řeší své vnitřní bolestné trauma.

Jediný, kdo mezi těmi ztroskotanci stojí pevně na nohou, je paradoxně ta nejmladší, nejvíce zranitelná (Tereza Němcová). Ale je tomu skutečně tak? Že životní síla není přímo úměrná věku, dokazuje Polly s úporností člověka přesvědčeného o smysluplnosti svého počínání.

Hra skutečně rozkrývá jisté otázky, obecně známé, jejichž odpovědi se pořád ztrácejí v mlze. Inscenace Hra Sklenka sherry nedává odpověď, ale ukazuje cestu, byť tragikomicky klikatou. Dramatické okamžiky směřují zvláštní smyčkou tam, kde je chceme alespoň matně tušit. Uzavírají se v lásce a naději, pochopení a odpuštění.

Americký dramatik Neil Simon, jehož hra se pod názvem Sklenka sherry hraje v Divadle Na Jezerce, se řadí mezi nejúspěšnější světové dramatiky. Narodil se roku 1927 v New Yorku, slávu mu přinesla hra Bosé nohy v parku. Další hru, Podivný pár, svorně přijali diváci i kritika. Za své další úspěšné hry se dočkal mnoha ocenění a v roce 1991 získal Pulitzerovu cenu.

Herz, Juraj, Sklenka Sherry
Premiéra v Divadle na Jezerce proběhla 27. března 2008


Foto: Divadlo Na Jezerce