Není tajemstvím, že kdo něco podobného už vyzkoušel, získal zážitek na celý život, vypráví o něm zasvěceně a dynamicky, z očí mu prýští neuvěřitelný zápal. Vypadá to jako fanatismus. Nikdo z nich však ničemu takovému nepodlehl. Jen se podvolil svému tělu. Při jakémkoli adrenalinovém sportu se člověku začne vyplavovat již tak veřejně profláknutý adrenalin, nebo lépe řečeno noradrenalin. A přesně on zde zastupuje funkci "drogy". Patří k jednomu z hormonů, který člověku i zvířatům pomáhá už odedávna čelit nebezpečím a ,laicky řečeno, na krátkou dobu umí dodat sílu svalům a rychlost nohám. Odborně bychom jej mohli zařadit k tomu, čemu se dnes říká pud sebezáchovy. V kritických situacích člověk dokáže uvažovat jasněji a všechny fyzické funkce se zlepší, na vrub si vše píše právě noradrenalin. Zodpovídá za to, že se nám srdce roztluče rychleji, zorničky se rozšíří a každý sval hraje napětím. Vytváří tak jakési vnitřní opiáty, které si tělo samo vytváří, produkuje endorfiny (které se vyplavují i při pobytu na slunci, ve formě vitaminu D) a enkefaliny, potlačující bolest a dávající pak nepřekonatelný pocit nad překonáním sebe sama.


Molekula adrenalinu

Proto si většina dnešní populace adrenalinové sporty oblíbila, v minulosti musel každý čelit takovému nebezpečí denodenně. Vždyť ulovit a sehnat potravu představuje velká rizika. V dnešním civilizvaném, a často přetechnizovaném světě, si  těžko dokážeme představit, že by se někdo namísto do různých super a hyper marketů vydal pro potravu do lesa se šípem na zádech. A tak si člověk musí najít jinou alternativu. Vše spočívá v tom, že na tento sport se nikdy nemůžete perfektně připravit. A pokud tak činíte poprvé, ač teoreticky tušíte co bude náledovat, tělo je přesto nervózní a přichází řada na noradrenalin. Doporučuje se předem připravit, a to jak psychicky, tak i fyzicky, a vstupovat do sportu s dobrou tělesnou kondicí. Jenže člověk si pořád klade pochyby, nikdy nevíte kolik se toho ve vás skrývá. Člověk se tak v podstatě vystaví nebezpečí tváří v tvář, ač se to teoreticky nezdá.


Ať nám kterýkoliv sport zdecimuje tělo sebevíc, přesto u převážné většiny zbývá čas na myšlenky různého druhu. U adrenalinového sportu vám čas nezbyde, je to zkouška nejen psychiky, ale i kolik sami vydržíte, kolik jste schopni podstoupit a pro vás hlavně psychický boj o život. Charakteristickým rysem takových aktivit je vytváření iluze rizika, minimální nároky na přípravu a vstupní úroveň fyzické zdatnosti jedince, jeho nulovou kontrolu nad průběhem a výsledkem činnosti.

Nelze stanovit přesný psychologický profil zájemců o adrenalinové sporty, protože každého člověka k tomu vedou jiné motivy a potřeby. Ale hledisko evoluční biologie dává za pravdu teorii, podle které si z dob dávno minulých v sobě neseme zkušenost se zvládáním a překonáváním rizika spojeného s ohrožením na životě. Nejhorší se zdá překonat strach a sebe sama. Pak se  ale dostaví nepopsatelný pocit štěstí a radosti, či až euforiie, a věci, kterými jste se předtím zabývali se najednou zdají, že se roplynuly a vešly v prach.





Staly se tak oblíbenými sporty nejen u mladých, ale už bychom mohli potkat  i padesátileté páry, pokoušející co vydrží a trávící tak příjemnou dovolenou. Také firmy vsadily na tyto povolené opiáty a zařazují adrenalinové sporty do tzv. team building work (česky řečeno vytváření vztahů mezi kolegy mimo pracoviště). A typické akce pro top manažery zahrnují třeba i možnost vyzkoušet si jízdu na okruhu ve formuli nebo jiných závodních či trackových autech. Vy sami se ale můžete ponořit do ještě zajímavějších sportů, například si můžete vyzkoušet klidnější let balonem a pokochat se nádhernou krajinou pod vámi. Užít si jízdu na čtyřkolkách a to jak z prudkého terénu (a to především), tak můžete zvolit i pozvolnější terén. Pověstný zorbing, za kterým byste však museli vycestovat a to nejlépe na Nový Zéland, kde se zrodil,  dále seskok padákem, tandemové skoky, slaňovat z pevniny do moře či na loď, skákat z útesů, přežít s minimální zásobou potravin a minimálním vybavením, či se ponořit do klidnějšího, ale ne bezrizikového jachtingu. Existuje však ještě pěkná řádka adrenalinových sportů, přičemž se vyvíjí další a další. Myslím, že dnes již ne třeba popisovat v čem jednolivé sporty spočívají, vytáhla jsem však dva a to jen díky zajímavostem, které se zatím ještě pro většinu veřejnosti na povrch nedostaly.


Prvně se jedná o zorbing, který vymysleli dva bratři na Novém Zélandu. Nechali se inspirovat náčrtkem slavného malíře a umělce Leonarda Da Vinciho. Na jeho kresbě je muž s rozpaženýma rukama v kruhu. Zpojili fantazii a kruh nahradili průhlednou koulí, které vypadá jako nafukovací balón. Zorbovací koule dokáže cestou nabrat až padesátikilometrovou rychlost. Brzdí zpravidla o vodní hladinu, speciální síť, nebo o protější kopec.
 



Mezi nejznámější adrenalinové sporty patří i bungee jumping. Je to vlastně volný pád na pružném laně z výšky několika desítek metrů. Bungee jumping provozovali domorodci na ostrovech v Tichém oceánu už staletí před moderními odvážlivci. Do hloubky se vrhali připoutaní za kotníky pružnými vlákny lián. V roce 1950 se s tímto zvykem seznámila novinářská výprava, popsala jej, a dala tak celému světu návod na jedinečnou zkoušku vlastní odvahy. Jeden skok z mostu se dá pořídit za tisíc korun.





Zdroje fotografií: www.darujsen.cz , caml.inria.fr , www.esennce.cz , www.zorb.com , http://st.blog.cz/, www.stud4.tuwien.ac.at