Jsou snad všude. Nepřeberné množství reklam na zaručené diety, zázračné posilovací stroje. Periodika přetékají články o nejrůznějších způsobech hubnutí. Vyvstává však zásadní otázka: Proč nás to všechno má zajímat?! Pokud někomu sdělím, že jsem (hrdým) vlastníkem konfekční velikosti 42 (někdy 44), povětšinou zažívám údiv spojený s výkřiky „Ale nepřeháněj!“ nebo „To přece není možný!“.
Ale ano, je to možné. Konfekční velikost totiž vůbec nemusí znamenat, že dotyčná osoba vypadá jako vinná nádoba. Ačkoliv se svými 176 cm a váhou okolo 70kg vypadám „kupodivu“ stále jako člověk (ano, je to ironie), módní průmysl považuje zmíněné míry za horní hranici a každá žena s podobnými či většími proporcemi mi dá za pravdu, že sehnat vyhlídnutý kus oblečení v odpovídající velikosti je téměř nemožné. Za prvního viníka lze označit módního návrháře, záměrně diskriminujícího velikosti 40 a větší, neboť nechce, aby tito „tlustí“ lidé jeho krásné modely hyzdili nevzhlednou výplní. Jenže, jak je potom možné, aby stejné značky, působící v České republice, v jiných zemích (konkrétně USA, Velká Británie) tyto velikosti běžně prodávaly?
Česká společnost bohužel opět dokazuje svoji povolnost, místo umění používat rozum, konkrétně druh „selský“. Zatímco si jiné země vydupaly odpovídající velikosti oblečení, Češi nadále propadají depresi z neschopnosti dopnout šestatřicítku a horlivě debatují o způsobech, kterak zhubnout. Jistě, každý občas potřebuje nějaké to kilo shodit, ale… Češi obecně patří svými proporcemi k lidem celkově většího vzrůstu. Pro každého člověka a jeho postavu platí několik pevně daných hodnotících kritérií, dle kterých lze posuzovat konkrétní postavu. Mezi nejznámější patří BMI (Body Mass Index), jehož hodnotu lze snadno vypočítat ze vzorce váha/(výška v m)2. Pakliže do vzorce dosadíme mnou uvedené míry, zjistíme, že moje postava, stejně jako u nemalého procenta české populace, stále spadá do kategorie „normální postava“ (hodnoty BMI v rozmezí 18,5-24,9). Přesto, dle nabídky známých značek, nemám nárok. Dalším důvodem nedostatku některých velikostí je skutečnost, že ušít ošacení na beztvarého člověka je o hodně snazší než na odpovídající ženské tvary. Pouze jedna z v Česku působících značek oficiálně oznámila dovoz většího oblečení se zdůvodněním, že populace je prostě „mohutnější“. Pravda je taková, že úspěch konkurenčního prodeje oblečení ze zásilkových služeb tkví právě v nabídce normálních velikostí, do kterých se český člověk vejde, aniž by musel procházet odtučňovací kůrou.
Každý se chce líbit. Je však třeba striktně rozlišovat mezi štíhlostí a nezdravou vychrtlostí. Preference jednoho či druhého se liší podle společnosti, ve které se nalézáme. Ačkoliv hvězdy showbusinessu nevyjdou před světla fotoaparátů bez nabarvené „anorexie“ po svém boku, v soukromí se často oblažují o poznání „tučnějšími“ partnery. Není divu. Již na základní škole byla manipulace s kostlivcem rizikovou záležitostí, což teprve v intimních chvílích ztemnělého pokoje.
Mnoho lidí se nechává stresovat vlastním partnerem. Leckterá žena či muž tak hubne na žádost drahé polovičky. I zde je třeba zvážit, zdali se místo (nadbytečných) kilogramů raději nezbavíme partnera. Případy, kdy žena vyžaduje, aby její, byť manuálně pracující, muž nejedl po páté hodině, stejně jako muži, ochmatávající partnerčino bříško s poznámkami „Ale, copak to tady máááme?“, totiž ještě stále existují.
Pakliže toužíte po štíhlé postavě, zvažte všechna pro a proti a ujasněte si, co a jak chcete vylepšit. Vždy dbejte na vlastní zdraví, které především by vás mělo k takovému rozhodnutí motivovat. Hubněte pro vlastní potěšení, nikoliv pod vlivem okolí či nesmyslného módního diktátu. Je to vaše tělo a pouze vy rozhodujete, jak a proč bude vypadat.

Webové stránky pro výpočet BMI: http://www.vypocet.cz/bmi.php

Obrázky převzaty z http://www.f-sport.cz