Spousta z nich měla pozitivní dopad na dnešní chápání věcí či léčbu pacientů s psychickými poruchami. Z praktik, které k tomu vědci z dob nedávných využili, mrazí v zádech. Znásilňovací stojan pro opice, rizikové operace s možností vážných následků bez varování a vštěpování lidem falešné vzpomínky, jež přijmou za své. Zdaleka jsme v tomto oboru nedospěli k onomu pomyslnému světlu na konci tunelu, přestože překážek jsme již často přešli mnoho, zatím světlo jen tušíme, než vidíme. Občas se nabízí myšlenka, zda už nám to přece jen nestačí.
 
Kam dál se dá zajít? Dokážeme přinutit druhé páchat děsivé zlo ve formě dobrovolného udílení elektrických šoků dalším lidským bytostem. Dokážeme vštípit falešné vzpomínky a pak poslouchat, jak si na ně ostatní "vzpomínají". Otevíráme lebky, řežeme lebeční kosti, odebíráme části mozku a stříháme jeho části, bereme psychofarmaka, v každé minutě ovlivňujeme druhé a známe zakázané podprahové reklamy.

Jako by všeho stále nebylo dost. Autorka tedy shromáždila uctyhodný materiál týkající se 10 nejvýznamnějších psychologických experimentů. Kontaktuje ty, kterých se experiment týká, či je nějak zasáhl a kteří dosud žijí. Ptá se, komentuje, argumentuje a navštěvuje místa, ve kterých se odehrály zásadní mezníky dnešní psychologie. Nezbývá tedy místo pro suchý a nevýživný text, naopak řine se dopředu s dynamikou vlastní horské bystřiny. Jako okolí, jež ji oživuje, zde slouží dialogy se zasvěcenými osobami, často do případu vnášející další rozpory.

Autorka nesoudí, ale polemizuje, což čtenáři přináší pozitiva. Nejen, že se může zdánlivě "svobodně" rozhodnout, jak by řekl každý psycholog, ještě může bez drzosti konstatovat, že po přečtení může o kauzách docela slušně hovořit a to bez nějakého uvědomělého ukládání informací.

Celý materiál by se stal o to plnohodnotnějším, kdybychom v něm mohli nalézt fotografie míst, která autorka za účelem sepsání knihy navštívila. Dělí se s námi sice o informace, vědomosti, vlastní postřehy, myšlenky i o drobné fragmenty svého života, ale ne o obrazy, čímž knize k dokonalosti přeci jen něco schází. Za to oceňuji objektivitu či subjektivitu, která pokud už se vyskytne, tak jasně daná, vymezená a hlavně ne sugestivní.

Co se týče šíře čtenářstva, obsah se neomezuje jen na zasvěcené psychologii, ačkoli po zjištění, že autorka je sama psycholožka, se tento závěr nabízí. Do rukou se klidně může dostat i laikovi, pokud však k psychologii nemá pevně vyhraněný negativní názor. Na věc se nahlíží jak z hlediska historie a toho, co se uchovalo, tak i ze současnosti, což z knihy nečiní starou encyklopedii v novém přebalu. Nelehké, ale zato šokující čtení.


^{Pandořina skříňka, Lauren Slaterová
Vydala nakladatelství Dokořán a Argo v roce 2008
Zdroj obálky: www.dokoran.cz}