Spisovatelská inspiraceMůj pokus dospět aneb Palachův týden 1989Tvůrčí psaní 39 - ArchetypyDuše zesnulých se tuto noc vracejí na zemský povrchNáročný denNenaplněná
Halloween nebo Dušičky? Už se blíží...Tajemství Bermudského trojúhelníkuSladká tečka večera: 5x recept k zasycení Fazole na tři způsoby: Nezapomínejte v jídelníčku na luštěniny!Podzimní deprese Mravní dějiny českého národa II.Mravní dějiny českého národa I.Nepotřebuješ se trochu zasmát?Bond: 70 let k vidění na obrazovkáchMoje cesta s metastatickou rakovinou prsuV nové rodinné fantasy Čaroděj Kajtek přerůstají kouzla přes hlavu7 tipů pro lepší spánek
Pojďme si rovnou říct názor. Čím míň, tím líp. Tak. Mantinely stojí. Exhibovat s termíny, zmíněnými v titulku bude nejspíš ten, kdo má stejně naladěné publikum před sebou. Každého věc. My se vraťme o nějaký pátek zpět. Co hledáme? Spřízněnost. Najdeme ji v dílu 3. této miniškoly. Tehdy se debatilo o čtivosti. Nedělejme z ní modlu pokusů o literaturu. Ona jí je.
Hle vole, pocem vole...
Tak to zkusíme:
1. Je to v prdeli. A já na to čumim zevnitř.
2. "Kamaráde, už mi trochu leze na nervy. Ještě jednou mě vytočí a fakt mu něco řeknu. Vážně"
"Napij se vlažného mléka a uklidni se. Ono se mu to samotnému jednou vymstí. Včerejší noc musel strávit s manželkou a ještě dnes na to musí myslet. Poněkud ho to zklidnilo."
"Na to kolik už mu je bývá občas dost protivný."
"Tak už toho nech, poslouchej..."
"Jsem už netrpělivý, mohl bych se z toho poškorpit i s tebou, nechtěně. Vím, že vtipkuješ rád, ale zvol si laskavě jiný objekt pro žertování, prosím. Například tvůj tatínek...“
„Nejsem si jistý, zda máme na mysli stejnou osobu.“
„Nemyslel jsem mého tátu... On už vás nenavštěvuje?“
„Ó, ano, ale moje maminka nemá kdy si s ním povídat.“
Nebo ještě...
1. Bazén plný sraček. Já plavu si v něm znáček.
(Omlouvám se všem klášterním chovancům.)
No tak jo...
1. Nestači, že sme v řiti? Eště se tu nesviti!
(Elektrika je moc drahá, nemá na to ani Praha!)
2. "Ten chlap mě skutečně štve. Někdy mám chuť si na něj počkat před domem a nabarvit mu tváře."
"To si radši vem něco na uklidnění! Vždyť je to vlastně chudák. Je to pro něj velice těžká situace."
"Jenomže pro mě taky. Jen jeho existence mě uráží."
"Vždyť já vím. Ani pro mě to není snadné."
"Myslíš to vážně? Tak proč s tím nic neuděláš?"
"Proč bych s tím něco dělala?"
"Přiznej se rovnou. Proč s ním pořád spíš?"
"Protože jsem jeho manželka, miláčku. Však ty tu svou také právě nešidíš. Tak bys to měl chápat."
A tak dále. A tak tak dále. Třeba i celý život...
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.