Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 18.2.2025, svátek má Gizela 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Bigbítová romance

30.05.2008   Jaromír Komorous   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Bigbítová romanceJsem polomáčená sušenka. Z anfasu suchý, k olíznutí přichystaný preclík, záda poblitá. Nevěřícně klečím u jejích nohou. Vypadaly tak úhledně! Obezřetný pohled vzhůru. Hezkou tvář má zmuchlanou. Jak pod levnou pleťovou maskou její máma. Bedňáci kapely natahali do autobusu tak půlku věcí. Vidíc mé extempore z první ruky, mají ježíška.

Nic dramatického. Džínsku jsem strčil pod proudící vodu z kohoutku u kurtu. Hlavu jsem měl naštěstí pod její sukní. Úžasný kryt. Houby zle.
Nad námi rozpíná své paže Orion. Pacholek. Na moment se ho zdánlivě dotkl blikající šajn nějakého letadla. Netečně pozoruje, co tu vyvádím. Složit ruce na bradavky a prásknout do bot se nechystá. Po silnici, za dvorem haluzny dnešního hudebního matiné, čas od času projelo auto. Pomalu, opatrně, páteční noc. Silniční inferno.
„Liquere,“ řval do jinak úspěšně těhotné noci jakýsi adolescent a čekal, zda ho někdo cestou ze schodů vezme s sebou. A pak dělej lásku.
„Ježíšmarjá, já jsem kráva,“ zhodnotila svou „opening key story“ dívka a utřela si pusu. Stála opřená o nějaký kaštan, či co to bylo a vzhledem k síle kmene usuzuji, že byla připravena na všechno. Mrzelo mě to. Víc mé emoce na vzduch nepustily.
&Sofér z autobusu uřízl někde pružnou haluzku a vrazil mi jí do ruky: „Na. Pro každý případ. Víš, co s tím? Třískat a třískat, dokud se nepustí.“
Zkousl jsem, zahanbeně, spodní ret. Co jsme to za tvory? Vletíme do štace jak hejníčko sarančat a nedáme pokoj, dokud tam něco je. Nikde neslyšet větu: „Já musím domů.“ Popravdě, kdo je na to zvědavý?
Orion, obrovský frejíř severní oblohy, pořád stál, či ležel s roztaženýma nohama na nebi a tiše záviděl. Vím to, svou netečnost zase jen hrál. I když skvěle.
Bedňáci dokončili svou práci.
„Nalízat,“ zařval šofér a sám se vklínil za volant. Nahodil motor.
„Přijedete ještě?“ zeptala se slečna a začala se přibližovat.
„Jo, v zimě. A nechlastej tolik.“
Líbat holku, co to zkazila, se mi ekluje. Nástup. Basketbalovou smečí jsem zavěsil bundu na hák někde vzadu a posadil se na své místo vedle kapelníka.
„V příštím životě si to vyměníme,“ řekl. „Tak, co jsi stačil uvařit? Jedem sem?“
„Za půl roku. Vzdyť jsme se domluvili.“
„No jo. Ale bude zima.“
„Najednou! Franta zatopí. Viď, Franto,“ houkl jsem dopředu na šoféra.
Něco zabručel.
„Já se z vás picnu. Lidí ale tolik nepřijde,“ mektal kapelník.
„Ale přijde. Co by jinak dělali,“ konejšil jsem ho.
Z oblohy se rozhodla vypadnout hvězda. Smutně jsem se za ní díval. Vypadli jsme taky. Show must go on, zpíval Freddie. Měl pravdu.

Zdroj foto: veselyhrbitov.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0432 s