Paradoxní je, že tohoto bývalého politika, jenž skutečně zahájil tolik potřebné reformy a přispěl k pádu socialismu v celé východní Evropě, mnozí Rusové hodnotí negativně. Řeč je o Michailu Gorbačovovi.

Vše začalo 10. března 1985. Toho dne po třinácti měsících ve funkci zemřel generální tajemník ÚV KSSS Konstantin Černěnko. Během necelých tří let to byl již třetí nejvyšší přestavitel Sovětského svazu. Necelé dvě hodiny po jeho úmrtí se sešli členové politbyra, aby vybrali nástupce. Ačkoli favoritem „brežněvovců“, tedy zpátečnické části nomenklatury, jež měla na vysokých postech stále převahu, byl šéf moskevského výboru strany Viktor Grišin, zvítězil jeho protikandidát. Do čela nejmocnější země Východu se tak dostal do té doby neznámý muž, jenž z tehdejší nejvyšší nomenklatury KSSS poněkud vybočoval – Michail Gorbačov byl totiž ve svých padesáti čtyřech letech nejmladším členem politbyra, jako první sovětský vůdce se narodil až po VŘSR (tj. po r. 1917) a jako první po Leninovi byl generálním tajemníkem ÚV KSSS s vystudovanou vysokou školou.

Michail Sergejevič Gorbačov se narodil roku 1931 na vsi Privolnoje poblíž Stavropolu. V jednadvaceti letech vstoupil do KSSS. Rok poté se oženil se svou jedinou ženou Raisou, jíž poznal na moskevské univerzitě, kde tou dobou studoval. O dva roky později úspěšně zakončil studia a se ženou se odstěhovali ke Stavropolu. V krajských funkcích postupně stoupal výš, až roku 1970 dosáhl jeho vrcholu – byl prvním tajemníkem stavropolského stranického výboru. Díky svému předchůdci Fjodoru Kulakovovi, který zval stranické špičky do zrekonstruovaných lázní, se Gorbačov poznával s nejvyššími funkcionáři státu, například s Jurijem Andropovem. Když Kulakov postoupil ve stranické hierarchii výš, do Moskvy, Gorbačov převzal vedení kraje.

Kulakov o osm let později zemřel, Gorbačov jej plně zastoupil i v Moskvě. Tam se již roku 1970 stal prvním náměstkem pro zemědělství a rok nato členem Ústředního výboru strany. O další tři roky později byl zvolen poslancem Nejvyššího Sovětu a stal se předsedou Komise pro záležitosti mládeže. Na podzim 1979 byl zvolen kandidátem Politbyra ÚV KSSS a o necelý rok později pak jeho řádným členem. Nutno dodat, že tak raketový vzestup by nejspíše nebyl možný bez ochranné ruky mocných mužů – zpočátku Kulakova, v Moskvě pak Andropova, šéfa KGB a pozdějšího generálního tajemníka ÚV KSSS.

V době, kdy se Gorbačov stal nejmocnějším mužem ve státě, to se Sovětským svazem šlo z kopce. Navzdory oficiálním proklamacím zaostával za USA prakticky ve všem. Zemědělství (jež měl do té doby na starosti Gorbačov) nefungovalo a tak se dovážely milionové dodávky tun obilí z Kanady, běžné výrobky pro denní potřebu lidí nefungovaly, místo morálky a socialistického úsilí se rozmohlo úplatkářství, kariérismus, opilství a okrádání státu. Gorbačovovi bylo jasné, že takto to nejde dále nechat, chce-li být v budoucnu Sovětský svaz respektovanou velmocí a chce-li ještě soupeřit s USA. Již v prosinci 1984 ve svém projevu přiznal, že hospodářství prochází prudkým poklesem, jež ohrožuje velmocenské postavení SSSR. Proto po 27. sjezdu KSSS v únoru 1986, tedy necelý rok po nástupu k moci, zahájil novou politiku perestrojky, tzn. přestavby, glasnosti, tj. otevřenosti, jež měla odstranit byrokracii, a uskorenije, zrychlení ekonomického vývoje. Reformy měly především zvýšit životní úroveň obyvatelstva a produktivitu práce.

Gorbačov rovněž zahájil boj proti vzrůstajícímu alkoholismu v SSSR. Od roku 1985 se prodej alkoholu výrazně omezil, byl zakázán i na recepcích, reklamy či zmínky o něm zmizely z veřejných prostor i televize. Postupně se měla snižovat výroba veškerého alkoholu, do roku 1988 se měla přestat vyrábět ovocná vína úplně. Výsledek však byl opačný, než Gorbačov zamýšlel. Stát nejenže přišel o miliardy rublů, ale také výrazně stoupla domácí výroba alkoholu. Rázně přibylo i otrav alkoholem, neboť lidé pili nekvalitní náhražky. K perestrojce se tudíž státní aparát začal stavit s odporem...


Pokračování seriálu si můžete přečíst v pondělí 16.6.2008
^{Foto: osobnosti.net}