Přesto postupně omezil vliv některých členů politbyra. Po incidentu, kdy v květnu 1987 přistál Němec Matthias Rust s malým letadlem do centra Moskvy, aniž by jej zpozorovaly sovětské radary, provedl Gorbačov personální změny i v armádě. Kvůli všeobecné neochotě stranických špiček k velkým změnám však musel často upouštět od svých původních cílů a přistupovat na kompromisy.

Předpokladem k ekonomickým reformám bylo ukončení závodů v nukleárním zbrojení se Spojenými státy. Proto se již v listopadu 1985  setkal s americkým prezidentem Reaganem v Ženevě, prvním americko-sovětském summitu od roku 1979, který sice nevedl ke konkrétním výsledkům, ale přinesl do americko-sovětských vztahů čerstvý vítr. Gorbačov byl na mezinárodně politickém poli velmi aktivní.

Vyhlášením půlročního moratoria na rozmisťování sovětských raket středního doletu již v roce 1985 převzal iniciativu v otázce odzbrojování. Krátce nato vyhlásil moratorium na testování jaderných zbraní. Oba návrhy USA neakceptovaly. Proto také v Evropě Gorbačov získal oproti Reaganovi velkou popularitu. Gorbačov rovněž navrhoval padesátiprocentní snížení počtu strategických zbraní obou zemí. Z důvodu nevyváženosti, jež vyznívala ve prospěch SSSR, však USA zamítly i tento návrh. Přesto tato nová iniciativa byla prvními projevy změny přístupu k odzbrojování, jež sovětská vláda vyjádřila. Významným předělem v dlouholeté snaze obou zemí o dohodu o odzbrojení se stala až dohoda z roku 1987 o likvidaci nukleárních raket kratšího a středního doletu v Evropě. SSSR tak přistoupil na Reaganovy podmínky z roku 1981, čímž de facto byla ukončena studená válka.

Dokladem nového myšlení, jež Gorbačov razil, byla jeho mnohá prohlášení a postoje především v mezinárodních vztazích. Na rozdíl od jeho předchůdců mu bylo jasné, že jadernou válku není možné ani uskutečnit, natož ji vyhrát. V prosinci 1988 na půdě OSN prohlásil, že vláda SSSR se hlásí ke „všelidským hodnotám“, čímž otevřeně popřel marxistické teze o nutnosti třídního boje. Generální tajemník tak zpochybňoval oficiální ideologii vlastního režimu. Primární postavení SSSR pak navíc podrýval výroky o „společném evropském domu“, do něhož by Sovětský svaz měl patřit. Jako akt ústupu z dobytých pozic socialismu svět vnímal fakt, že SSSR v roce 1988 oznámil stažení svých vojsk z Afghánistánu. Gorbačov dále ukončil pomoc Nikaragui, Kubě, Angole, Etiopii a přesvědčil Vietnam, aby se stáhl z Kambodži. Na konci osmdesátých let tak Sovětský svaz stál ve zcela jiné mezinárodní i vnitropolitické pozici, než byl před Gorbačovovým nástupem k moci. Západ jeho iniciativu pochopitelně vítal, Sověti zatím také. Roku 1988 byl Gorbačov ve své zemi na vrcholu popularity.

Také v Československu měl Gorbačov mnoho obdivovatelů. Proto když k nám 9. dubna 1987 přijel, přišlo jej přivítat na 150 tisíc lidí. Domnívali se, že jeho návštěva přinese změnu politiky KSČ. Záhy však byli zklamáni, neboť Gorbačov sice prohlásil, že změnu politické linie KSČ sice vítá, ale každý stát musí mít svou vlastní, čímž dal de facto najevo, že do poměrů v ČSSR nebude zasahovat. Ani reformní komunisté se nedočkali své rehabilitace či odsouzení sovětské okupace v roce 1968, byť Gorbačov sám přiznal, že pro své reformy našel inspiraci v pražském jaru Dubčekovy politiky. Vedení KSČ však mělo z jakékoli změny strach. Pod tlakem ke změnám se u nás začalo mluvit o přestavbě ve všech pádech a došlo ke změně ve vedení ÚV KSČ: Gustáva Husáka vystřídal v prosinci 1987 Miloš Jakeš. Prakticky se však nic nezměnilo.

Následujícího roku Gorbačov veřejně oznámil, že Sovětský svaz ustupuje od tzv. Brežněvovy doktríny, jež nutila státy východního bloku orientovat své politiky dle SSSR. Nový směr, jejž mluvčí sovětského ministerstva zahraničí Gennadij Gerasimov žertem nazval podle písně Franka Sinatry My Way Sinatrovou doktrínou, byl významným počinem Gorbačovovy zahraniční politiky, který vedl k osamostatnění jednotlivých států Východního bloku a k pádu socialismu.

Nečetli jste první díl seriálu? Můžete zde: (klikni)
Další díl si můžete přečíst ve středu 18.6.2008
^{Foto: studena.valka.cz}