Přese všechny radikální změny a reformy, které Gorbačov zavedl, a snahy o demokratický socialismus, by bylo mylné domnívat se, že jimi směřoval ke zrušení Sovětského impéria, osamostatnění jednotlivých sovětských států a nastolení demokratického systému. Gorbačov stále věřil v Leninův odkaz, socialismus, centralistický systém i vedoucí úlohu jedné strany. Věděl, že chce-li socialistický blok předehnat kapitalismus, musí projít obdobím reforem a zvýšit svou výkonnost. I Gorbačov tedy byl poslušným členem strany, přestože patřil k reformnímu křídlu. Jen se mu reformní snahy nakonec vymkly z rukou a další chod dějin už nezvládl ukočírovat.

Stalo se to, co si rozhodně nepřál – revoluce shora byla vystřídána revolucí zdola a on sám byl svržen. Revolucionář číslo jedna byl smeten revolucí ještě silnější. Historicky vzato se v jeho případě jednalo o jedinečný precedens: panovník zažil svůj pád a v novém režimu se mohl znovu ucházet o totéž místo. Po pádu železné opony a rozpadu Varšavské smlouvy a SSSR jej však mnozí Rusové vinili a dodnes viní z rozpadu někdejší mocnosti. Proto v prezidentských volbách roku 1996 dostal jako jeden z kandidátů jen jedno procento hlasů.

Po své politické kariéře se věnoval především nevládním organizacím a činnosti. Již roku 1992 založil Gorbačovovu nadaci, o rok později Mezinárodní zelený kříž. Jezdil po světových univerzitách a za velké peníze pořádal přednášky. Dodnes se zasazuje za ochranu životního prostředí a usiluje o zrušení zbrojního průmyslu. Na politiku ale úplně nezanevřel. V prosinci 2001 založil Sociálně demokratickou stranu Ruska, jež spojila více sociálnědemokratických stran. Stranu však dva a půl roku poté opustil, když nesouhlasil s tím, jakým směrem se strana pod vedením jejího předsedy vydala.

Jeho jméno posloužilo jako dobrá obchodní značka. Vedle někdejší vodky se před třemi lety jménem Gorbačov honosilo i portské víno.

Před dvěma lety byla Gorbačovovi udělena ceny za zásluhy o sjednocení Německa, jíž obdržel spolu s bývalým německým kancléřem Helmuthem Kohlem a bývalým americkým prezidentem Georgem Bushem.

Je ironií osudu, že muže, jenž ve vlastní zemi nastartoval demokratický proces a zapříčinil tak novou etapu dějin v celém tehdejším Východním bloku, byť si takový proces jistě nepřál, ruský lid odsuzuje. Ale do historie se zapsal patrně nejlépe ze všech sovětských vůdců.

Předchozí díly seriálu si můžete přečíst zde:
1. díl - (klikni)
2. díl - (klikni)
3. díl - (klikni)
^{foto: sme.sk}