Nevíme co, ale víme kdo. Don Juan. Don Juan v Soho. Tentýž člověk jako za časů Moliérových. Jen v jiné době, na jiném místě, s jinými ženami. V moderním přepracování Patricka Marbera. Děj hry? Důvěrně známý. Don Juan v londýnské čtvrti Soho, opouští věrnou humanitární pracovnici Elvíru, přičemž je za tento skutek pronásledován jejími bratry. Nic však nebrání tomu, aby si dále užíval. K pochybujícímu otci se nakonec přidává i věrný sluha Don Juanův Stan. Při jedné z Don Juanových výtržných a výstředních zábav mu náhle socha Karla II. oznámí jeho smrt.

Zamyslí se Don Juan ( v moderní verzi DJ) nad svým životem plným sexu, drog a prostitutek? Bude se snažit o nápravu? Možná, a Karel II.? Současná verze se od původní také zajista liší chápáním širší veřejnosti. Zatímco v době jejího uvedení, tedy v 16. století, byla varováním před kolísáním v katolické víře, dnes nás ateisty toto hledisko zřejmě překvapí. Podstatou tehdy byla propagace víry a získávání nových katolíků do stálých řad, neb při nepodřízení se čeká nevěrce krutá odplata v podobě tlamy pekelné.

Ačkoli hra původně myšlena agitačně, nakonec ji shledávají velice nežádoucí zvláště díky pasážím o pokrytectví a dále provokativní scénou s žebrákem. V té je nucen Don Juanem rouhat se proti Bohu a v neposlední řadě také neustálými replikami Sganarella o vyplacení své mzdy. Zpočátku scény jednoduše odstranili, později hru však na doporučení Ludvíka XIV. stáhli úplně.

Dnes hra dozajista nezaujme jakýmsi skrytým úmyslem přitáhnout na víru, spíše prostředím plným žen, které se se kol Don Juan vyskytují neustále, stejně jako drogy a hýřivý způsob života, jež jej naplňuje. Velice zajímavé pojetí celé inscenace boří klasiku. Herci před vámi mění kulisy, upravují se kamery, převlékají se před vámi, pudrují se či vyměňují rekvizity. Z celého dojmu vše vychází kladně, než na divadelním představení si můžete z části připadat jako na natáčení televizní seriálu či filmu. Vidíte kamery, kameramany, televize na kterých se pod hrdiny (hrajícími na beztvarých, modrých kusech rekvizit) objevují ta správná místa a prostředí (hotel, náměstí,..). Vše pozvedá hru do o to jiné úrovně a snad i díky výtvarné scéně se nepřiřadila k průměru, ač hýří vtípky, jejichž autoři se ne ve všem vyznají, což právě činí situace komickými, všemu výrazně napomáhá její zpracování.

Hru Don Juan V Soho uvedlo Divadlo Petra Bezruče jako premiéru dne 25.8. 2008

Foto v úvodníku: zleva Jan Vlas, Lukáš Melník, Markéta Haroková 
Foto pod článkem : mimoto nezdá se vám toto prostředí luxusního apartmánu úchvatné? - zleva Norbert Lichý, Tereza Vilišová, Lukáš Melník, Marcela Čapková
Zdroj foto: www.bezruci.cz