Jak se máte pár dní před premiérou?
Martin Stránský: Trošku shon, ale tak to je normální.

Býváte ještě nervózní?
M.S.: Vždycky a možná čím jsem starší, tím větší jsem trémista.

V posledních letech jste udělal obrovský kus práce. Vnímáte letošní propagaci Othella na Letních shakespearovských slavnostech, prostřednictvím vaší postavy Jaga, jako určité zadostiučinění toho, co jste doposud dokázal?
M.S.: Nevím, jestli zadostiučinění je správné slovo. Samozřejmě, že mě to těší. To bych lhal, kdybych říkal, že ne. Za těch patnáct let co jsem v Plzni, dvacet let u divadla, když počítám i školu a rok předtím, ono to jednou stejně přijít muselo (smích).

Nemáte trošku takovou, řekněme, jízlivou radost, když to tedy už konečně přišlo?
M.S.: Takovou jagovskou? Tak to mám, to je jasný. Jsem normální ješitnej herec, jako všichni.

V jednom z dřívějších rozhovorů jste se vyjádřil, že nemáte rád slaďáky a že byste nikdy nechtěl hrát Romea. Patří Jago k postavám, které vám jsou sympatické?
M.S.: To víte že jo, záporáci se hrajou líp než klaďáci. Klaďáky beru snad jen v komediích.. Záporáci jsou pro mě jako pro herce přínosní. Vždycky mi otevřou ještě nějaký šuplík nebo dveře, o kterých jsem si myslel, že je v sobě vůbec nemám.


Je Jago něčím jiný v porovnání s rolemi, s nimiž jste se setkal?
M.S.: Já jsem za posledních pár let měl příležitost hrát spíš životní ztroskotance, což Jago není. On je zhrzený a zklamaný z toho, že nedělá zástupce velitele, a proto rozjede celou tuhletu mašinérii. Většina rolí, co jsem za poslední roky měl, byli buď lidé, kteří byli ulítlí, pod různýma drogama, splašenci, kteří chtějí „zachránit svět“ svým vlastním způsobem. Tohle je prostě jen chlap, který rozjede intriku, o které možná ani neví, co to může přinést. A pak už jenom sleduje.

Mnoho herců se o Shakespearovi vyjadřuje, jako o jistém vrcholu. Ztotožňujete se s tímto tvrzením, nebo je vnímáte jako určité klišé?
M.S.: Víte co…já konkrétně hraju v Othellovi už potřetí. V Jihlavě jsem dělal Lodovika, v Plzni Kassia, a teď na (Pražském) hradě Jaga. Shakespeare je strašně zvláštní. On má skutečně nádherný jazyk, a je jedno, kterého překladu se to týká. Já ho mám rád, shakespearovština mě baví. Občas je strašný se to naučit, protože tam jsou naprosto neskutečné obraty. Vrchol je pro mě v jeho rétorice.

Na letošních Shakespearovských slavnostech máte 17 představení za sebou bez alternace. Nemáte z toho strach?
M.S.:Trošku z toho strach mám, protože je to moje první účinkování na veřejném prostranství. V Plzni nějak nikdy nebyl čas. Myslím, že jsme dělali pár happeningů na škole, a jednou nebo dvakrát hráli Blázny, milence a básníky. Určitě to bude zkušenost. Nebojím se toho seriálu, protože se stávalo, že jsem měl každý den představení. To je normální, to se prostě stane.

A deště se nebojíte?
M.S.: Já ne, to se musí bát diváci.

Váš umělecký záběr je značně široký. Věnujete se divadlu, dabingu i filmu. Pokud byste měl tyto oblasti porovnat, je vám nějaká z nich bližší, nebo mají stejnou váhu?
M.S.: Nejvíc mě, jako herce, uspokojuje divadlo. Je to sice běh na dlouhou trať, protože nejdřív musíte 6-8 neděl zkoušet, ale mě na divadle hrozně baví ta odezva od lidí. To, že poznáte na hledišti, jestli jdou s vámi. Některé role jsou naprosto bezvadný v tom, že si vezmete takhle hordu diváků a říkáte si: teď vám něco ukážu, teď vás ještě zavedu tam a ještě vás pošlu támhle. O tohle je ochuzený film a televize. Ta odezva je úplně jinde a hlavně konečný výsledek není až tak moc na mně, protože způsob, jakým je to sestříhané, není až tak v mých rukách. Dabing je bezvadný v tom, že si vyzkoušíte v krátkém časovém úseku zase někoho úplně jiného.

Myslíte si, že dabingem lze roli vylepšit?
M.S.: Občas jo.

Říkám to z toho důvodu, že následující otázka s tím tak trochu souvisí. V polovině devadesátých let byly v televizi populární hlavně dva seriály-Vražedné pobřeží a MacGyver, v němž jste propůjčil hlas hlavnímu hrdinovi. Bylo tohle období pro vás také nějak výjimečné?
M.S.: To víte, že jo. My jsme v té době dělali trošku dabing i v Plzni, hlavně pro Primu, a tam mě objevil Zdeněk Mahdal, který mě vytáhl do Prahy. Tady jsem dělal nějaký konkurz a dostal jsem MacGyvera. To byla obrovská zkušenost. Už proto, že to znamenalo přes půl roku pravidelné práce. Na tomhle fláku, který měl-nevím-140,150 dílů, jsem se naučil řemeslo. To víte, že do dneška si ze mě dělají srandu, jestli mám s sebou nožík…

…A máte??
M.S.: Nemám…Mám ho v autě (smích).

Líbilo se vám, jak byla tahle postava napsaná, nebo jste patřil k těm, kteří se spíš na MacGyvera dívali spíš s posměšným úšklebkem?
M.S.: Tak ze začátku vůbec. To jsem měl oči navrch hlavy, šlo jen o to nějakým způsobem to ze sebe vykoktat. Samozřejmě, že potom jsem ho bral trochu jinak, protože některé věci jsou strašně přitažené za vlasy-jako když se naučí ovládat a zneškodnit jadernou střelu, a tak různě. Každopádně, ten seriál asi v té době docela ovlivňoval lidi, protože mi mladší kamarádi říkali, že třeba chemikáři s nimi dělali určité pokusy s ingrediencemi, o kterých se tam mluvilo, a ono to vážně funguje.

Doktor House je ovšem záležitost zcela jiná…Chtěl byste si takovouhle roli zahrát?
M.S.: Chtěl. Já mám rád tenhle typ humoru a tenhle typ lidí. Já teda nejsem až tak „vostrej“, jako je House, ale v civilu je mi tohle stírání a černý humor hodně blízké.

Máte ještě nějaký nesplněný herecký sen?
M.S.: Vlastě jo, jenže… Myslím, že se mi to docela plní. Já jsem nikdy nešel cílevědomě za tím, že chci něco hrát a dával dohromady partu lidí jenom proto, aby se tak stalo. Měl jsem vysněnou roli a vypadá to, že to vyjde.

Jak už bylo řečeno, poslední roky znamenaly značný posun ve vaší kariéře. Kromě plzeňského Divadla J. K. Tyla hrajete také na dalších místech, Prahu nevyjímaje. Změnil se nějak pohled domovské divadelní scény na Martina Stránského nebo naopak jeho na ni?
M.S.: Tak jestli se nějak změnil pohled mých kolegů, to byste se musela zeptat jich. Osobně si myslím, že vůbec není špatné na chvíli vystřelit z domácího hnízda, potkat se s novými lidmi, kteří vás nabíjejí a ovlivňují jiným způsobem. Pak, když se vrátíte domů, tak se vám samozřejmě trošičku otevřou oči. Získáte znovu odstup. Musím říct, že každé hostování mi pomáhá, abych nepodléhal pocitům, jak je všechno bezvadný, ačkoliv to tak kolikrát není.

Odejděme teď na chvíli od divadla. Momentálně vám vypustili led (narážka na Martinův koníček-lední hokej). Jak se s tím vyrovnáváte a co dalšího děláte, když není divadlo?
M.S.: Když není divadlo a teď teda momentálně ani led (smích)…Já jsem udělal hroznou chybu a prokaučoval ten správný okamžik. Letos se mi nepovedlo přifařit se k nějaké ze skupin, se kterými jsem chodil (hrát hokej) vloni. Prostě jsem to nějak nestihl. Od dubna jsem nebruslil a minulé pondělí, když jsem jít mohl, jsem to prospal na gauči. Když mi volali, kde jsem, strašně jsem se omlouval, že jsem dojel z Prahy a úplně vytuh. Ale už se těšim, až to zas začne. Vyhovuje mi, že chodíme hrát většinou v noci a člověk ze sebe na ledě vymlátí všechno, co se mu za ten den stalo.

To máte energii jít na trénink ještě po tom, co odehrajete představení??
M.S.: Mám ji, protože jsem noční pták. Navíc, chodím tam proto, abych měl fyzičku utáhnout právě ta představení. Když máte někde dvě a půl hodiny povídat nějaká písmenka, musíte na to mít energii. Když nemáte energii, jde z vás jen pára.

Teď ji budete rozhodně potřebovat. Proč by se podle vás lidé měli přijít podívat na Othella?
M.S.: Myslím, že v dnešní době je dost obvyklé, že se necháváme různě zmanipulovat. Necháváme se často dotlačit do věcí, o kterých vůbec nejsme přesvědčeni. Tak to funguje a o tom je i Othello.

Chystáte nějaké filmové nebo televizní projekty?
M.S.: Točil jsem strašně hezkou inscenaci s Dušanem Kleinem, Devatenáct klavírů, a pak ještě s Ivanem Pokorným seriál Expozitura. Tam dělám slepého koncipienta právnické firmy. Výborný…Poprvé v životě jsem měl čočky (smích).

Co nového vás, kromě Othella, čeká na divadelní scéně?
M.S.: Teď jsme měli v Plzni premiéru hry Řeči od Neila Simona, což je výborně napsaná komedie a myslím, že se nám docela povedla.

Máte nějaké plány do budoucna?
M.S.: Já mám takový sen. Já bych hrozně chtěl být rentiér. Mám to nalajnovaný a vím kde: Paříž, Montmartre. Číst noviny, k tomu croissant, kávičku, venku zahrádka… Strávit tam půl roku, a pak odletět někam k moři. Ale silně pochybuju, že mám někde nějakého bohatého strýčka.

Děkuji za rozhovor!

Rozhovor proběhl 18.6.2008 v Praze.




Kde můžete Martina Stránského v současné době vidět:

Pražský hrad, Letní shakespearovské slavnosti 2008, Othello (25.6-12.7.2008), vstupenky a další informace: www.shakespeare.cz
Divadlo J.K.Tyla-Plzeň http://www.djkt-plzen.cz viz program a obsazení
Divadlo pod Palmovkou (Praha): http://www.divadlopodpalmovkou.cz viz program a obsazení

Související články na Rozhledně:
Shakespeare v létě opět ožije
Módní záležitost?
Blázni, milenci a básníci

Další informace:
Neoficiální webové stránky Martina Stránského: http://www.stranskymartin.webgarden.cz