Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románJak překonat autismusNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Osvědčené verše z pradávné MateřídouškyZnojmo podle Moniky FrecerovéCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaSta let by se dožil Fidel CastroDětská, ale nedětinská hrubínologieBásník HalasJohnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 let
| Dnes v noci se mi zdálo o kraji hříchu prázdném jako nebe, v slunci kvetoucím a plném tebe. A cítil šeřík lilie, jež z tvých očí tak hřály, snad drobné kvítky akátu, jež pod dechem tvým tály, uzardělé snítky růžové, jež na ústech tvých zrály a lesní vůně pryskyřic, s nimiž vlásky tvé si hrály. Hned na cestu jsem pospíšil a do kraje pohádky si namířil, středem duhy májové jak král s jarním vánkem na pout se vydal. Byly noci plné těžkých snů, večery pak touhy krásných vzpomínek, když oheň začal plápolat. Tu chtělo se mi někdy zavolat v tu stranu odkud slunce vycházet jsem vždycky spatřit chtěl. Však touho krásných snů - marnivá - kam cesta má se vlastně ubírá? |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.