Dnes proslulí malíři, tehdy lůza a tlupa upatlanců. Jako každý jiný směr i impresionismus provázely skandály, posměšky, urážky, nepochopení. Vybočují, nejsou konvenční. Na tohle zvyklí nejsme a zvykat si nebudeme, lze číst z postojů společnosti.

Na pozadí chudé životy impresionistů. Bez peněz, závislí na podpoře, která často není. Pomáhají si navzájem. Prorazí, šokují a dál se ne a ne dostat. Opravdový zájem se však o ně projeví až v Americe o několik let později, to už se však skupina pomalu rozpadá.

Autorka se vrhla do náročného úkolu, představit široké veřejnosti soukromé životy cca 11 impresionistů. Zpočátku na to doplácí. Představuje je všechny najednou ve stylu každý chvilku tahá pilku. Nastává zmatečná část, čtenář si nepotrpí na chaos. Později se naštěstí vše stává umírněnějším. Postupuje chronologicky, jednotlivé malíře rozlišujeme snáze, ne však snadno.

Zato se dočkáme zajímavých detailů z osobních životů a příběhy, které předcházely vzniku nejen slavných obrazů v tehdejší atmosféře. Nahlédneme do pohnutek malířů, jejich bohémského života a zároveň živoření, přes které si přesto vydržují nákladné ateliéry. A v neposlední řadě na vznik, vývoj a rozpad spolku impresionistů.

Pasáží, která dokresluje děj, avšak zároveň je čistě historického a politického rázu se stala Francouzsko-pruská válka, odehrávající se 19. 7. 1870 a dále. Postihla i malíře. Cézanne odjíždí do Aix, Zóla do Marseilles, Monet do Trouville, Pissaro do Bretaně, Degas, Renoir, Bazille a Manet však ke vší smůle tvrdohlavě odmítají Paříž opustit a tak jsou nuceni nastoupit k vojsku. Zde spatříme dobrou historickou připravenost autorky, škoda ale, že právě válce věnovala tak rozsáhlou část své knihy. Celkově ji rozdělila do několika částí: Zrození impresionismu, Válka, Formování, Tanec v Moulin de la Galete (o které soudím, že je asi nejvíc podařená), Atmosféra bulváru, Rozdělení a Poslední léta. Mimo jiné se dozvíme o hrozbě občanské války či o průmyslovosti, obnově a znovuvzkvétání Paříže.

Kniha dává nahlédnout do dob zrodu impresionismu i do soukromých životů, zato však obsahuje docela dost fakt náročných na vstřebání. Také je nesmírně protkána korepetickými chybami, které s pokročilostí stránek narůstají do hrůzných rozměrů. Spolu s chybným datem Manetovy smrti. Okolo jehož úmrtí se to daty jen hemží. Další nesrovnalostí zdá se Vincent van Gogh. Na pestré obálce vás lákají i na jeho soukromý život, pokud vám z cca 380 stran stačí pouho pouhé dvě věty, prosím. To však neznamená, že by mezi impresionisty nepatřil, sice není jejich hlavním vůdcem, přesto do tohoto směru zasáhl a to dost razantně. Zůstal vypuštěn...(marně si kladu otázku jakto? zvláště když jej na obálce uvádějí) prosím, ale právě ono uveřejnění jej na hlavní obálku jako lákadlo zákazníků, kteří po hromadě přečtených stran Gogha stejně neobjeví, je příliš. Ano, laikovi v umění možná ostatní jména nic neřeknou, zato Gogha zná každý....Co je ale moc, to je moc. 

Ocenitelná je obrazová příloha čítající 8 obrazů, vystavených v NG v Praze, méně už jejich černobílost, neboť u impresionistů je na barvy kladen velký důraz, a jejich malá četnost. Na závěr najdeme také seznam aukčních cen za rok 2005 s cenami jejich následující prodejů.

<sup>Sue Roeová, Impresionisté: Soukromé životy
Vydalo nakladatleství Metafora v roce 2008

Zdroj obálky: www.metafora.cz</sup>