Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 18.2.2025, svátek má Gizela 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Trochu vratká loďka

21.07.2008   Jaromír Komorous   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Trochu vratká loďkaDodnes pamatuji klukovské rozechvění. Kino, tma, za ruku držím Rybanu. Nejspíš kamarádku. Uvidím Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda. Nadšení vyprchalo, když nastoupili do lodě. Zjistil jsem, že ti dva neumějí vůbec (rozuměj: vůbec!!!) pádlovat. Ruměnec v mé tváři musel svítit i v té tmě.

Vinnetou přehazoval ten klacek ze strany na stranu, jak mamina kvedlačku.
O kormidelnickém zalomení pod sebe při každém záseku do vody a udržení plynulého směru jízdy si mohl nechat zdát. Jeho bílý bratr na háčku na tom nebyl líp. Přitáhnout? Odlomit? &Spanělská vesnice. Herci Brice a Barker měli štěstí. Pohybovali se tenkrát mezi svými.

A přece to byli Indiáni, kteří dali světu kánoi. Těžkou a tlustou „mrchu“, ale plula.

O pár let později jsem viděl hezký film „Zálesák“. Z divočiny volil cestu po vodě. Jen ta maličkost! Chlapík sjíždí dost divokou řeku a zase to přehazování pádla. Kdyby to udělal v reálu, nedopluje. Ke všemu s amputovanou nohou. A pak mi došlo, že dělat věci chybně je, na tamním světadílu, zažité. Pozor! U medvěda na východě taky. Asi mimikry velkých. Sportovní využití kanoistiky se muselo narodit v Evropě.

U nás s tím začal, kdo jiný, než Rössler-Ořovský. Od té doby uplynula nejen spousta vody v řekách, vyměnily se hlavně generace. Ale vavříny a medaile z mezinárodních podniků dokazují, že kanoistika se stala jedním z největších dodavatelů vítězných kovů v zemi. Nebudeme dělat rozdíl mezi učesanou a kudrnatou vodou. Zopakujme si, že dnes uznáváme tři olympijská odvětví tohoto sportu. Rychlostní kanoistiku, slalom a sjezd na divoké vodě a nově dračí lodě. Můžeme je vidět ve světové ouvertuře v Pekingu. 20 členů posádky, dvanáct metrů dlouhá lodička, bubeník. Je to hukot! S indiánskou lodičkou to má společného hodně málo.

Tak na čem se jezdilo. Žebrovka. Vodácký pojem. Otevřená loď, dnes bychom řekli cestovní kanoe. Dřevěný kýl, žebra, borty (vrchní ukončení boků), mnohdy ozdobná srdíčka (dřevěné klíny ve špicích lodě). Potažená dýhou, pokrytá plátnem, notně barevně nalakovaná. U nás ji proslavili, mezi zástupem jiných, rozhodně páni Brzák- Felix a Jirásek. A trampové. Ta pravá indiánská měla nakroucené špice vzhůru a oni ji táhli (koníčkovali) proti proudu řek, vltavským zejména, s vidinou návratu po proudu.
Kostry lodí se ale zprvu potahovaly kůží, eskymáci tu tulení používají na své kajaky snad dodnes. Tradicionalisté! Moderní technologie vítězí však i tam.
Prototypem všeho zůstává vydlabaný strom. Sloužil taky asi jako odlehčené beranidlo na dřevěné palisády vojenských pevnůstek. Možná jen "trucpodnik" válečníka, když indiánka křičela na celé teepee. Cesty techniky jsou ve hvězdách.
Dřevěnou skořepinu užila hlavně rychlostní kanoistika. Loď shodila kilogramy, po vodě klouzala o poznání rychleji a udělat ve dně díru nešlo jen prsty.
Pak přišla dlouhá éra všech možných laminátů. Epoxidy, polyester. Jejich vůně je dodnes mým oblíbeným “fetem“. Plechovka s lepidlem se nesmí za žádnou cenu samovolně otevřít v lodním báglu. To nevydýchají ani nejzkušenější partnerky, říkali kamarádi, když mi představovali další. A měnit háčka kvůli prkotině je nepraktické.
Dneska nastoupily kevralová vlákna, plasty, lodička se dá nafouknout a sbalit do rance, o praktičnosti na rekreační kanoistiku nemusíme pochybovat. A dokonce polyamid. Novinky nestačím ani registrovat.

Na mé pádlo a jak ho strkat do vody dohlížel Stanislav Pužman, sjezdařský mistr republiky na divoké vodě. Z roku 1967? (ježíšmarjá, to je doba) Na řece jsem potkával o pár let staršího Petra Mokrého, později ústředního trenéra kanoistiky. (Zůstával věrný svému jménu. V zimě jsem mu kolikrát tleskal, když stál, mokrý po patnácce, na bedně (stupně vítězů) po lyžařských závodech. &Sťouchal ale hladkou vodu a rychlostní kanoistika se mi přece jen zdála fádní. Olympijský vítěz na C1 (singl kanoe) Martin Doktor promine a Dr. Lukáš Pollert, jenž zlato“ vyslalomoval“ taktéž na C1, ale na vodě divoké, zůstává silně nad věcí, soudím. Těch jmen …Tak jen jedno. Výjimečná &Stěpánka Hillgertová. Držím palce.
Ještě k té žebrovce. Zdědil jsem jednu po strýci. První šíf! Dostat jí k vodě dřina! Ale popohnat jí pak vstoje na srdíčku, jak gondoliér na benátském kanále , jen pro ten plezír, že se to nedělá, uhýbat ležérně před větvemi sehnutých olší a ke dnu toho piána žvatlat taková ta slovíčka důvěřivým očím. Kdo říká, že kanoe je vratká?

Jak pozná Vinnetou, náčelník Apačů, že v řece není voda? Práší se mu za kánoí.

zdroj obrázku: www.sakrble.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0281 s