Siréna Dickinson
07.08.2008
Jaromír Komorous
Společnost
Tady se dá přitvrdit. Chlapec není z perníku. Když dokázal vylézt na vybraná pódia po světě, na naši Rozhlednu vyleze taky. Bruce Dickinson, legendární zpěvák ještě legendárnějších Iron Maiden, se narodil 7.8.1958. Padesátka, no. Poločas, šušká se slušně mezi gratulanty. Znají jeho šťavnaté začátky a koukají, zda to umí ještě rozbalit. Umí. A jak!
Jestli to jde brát doslova, tak má oslavenec v druhé půlce života co dělat, aby tu první trochu slušně vybalancoval. Hlasů, jakým vládne, se v téhle muzice dá dopočítat na prstech jedné ruky. Ne, že by to v jiných oborech šlo do násobků. Ale
heavy metal, jehož je opravdu frontmanem světové úrovně, stojí a padá s výkonem zpěváka, co si budem povídat. A on dostal na vrcholy žebříčků prodejnosti i popularity nejen Irony, ale i vlastní projekty. Měl by ovšem zahlušené uši, kdyby nepoznal, že největší pecky natočil s kapelou, s níž vytáhl z Albionu do světa. A tak se rozumně v roce 1999 vrací pod křídla Ironů, když se předtím v roce 1993 osamostatnil. Začal s nimi v roce 1981. Hned první společné album
The Number of the beast dotáhli k platině. Titulní píseň můžeme označit za kultovní celé
Železné panny, jak jste si jistě název kapely dávno přeložili. Další hit
Run to the hills zabere spolehlivě na každém koncertu taky dodnes. Své sólové projekty nám ale podsouvá pořád. Má na ně. Jde jen o to, že naše ucho, přes proklamovaný pokrok, vnímá vše tradicionalisticky až běda.
Proč? Proto! Jenže tak výraznou melodiku, jako je ta jejich, v nových věcech v rocku moc neslyším. Dokáži poslouchat leccos, ale bez silné hudební figury mě to moc nezajímá.
A u těchto vlčáků jistotu vytrvalého běhu za hudebním rounem mám. Už ho párkrát doběhli.
Písničky oslavence, potažmo kapely, nejsou rozhodně „love songy“. Slova černá jak uhel však kontrastují s hodně barevnou muzikou a celkový dojem přináší pocit posedu na žhavé plotně s lahodnou zmrzlinou v ruce. Můžete při tom ječet bolestí či blahem, on vás přehluší.
Bruce Dickinson, excelentní zpěvák a kytarista, je svým způsobem atyp. I když dává hudbě hodně, nevidí jen ji. Má pilotní průkaz a
sedne si za knipl takového éra, jakým je Boening 757. Píše. A co mi přijde hodně mimo muziku, je jeho bývalá
reprezentace Anglie v šermu.
U nás hrají Ironi poměrně často. Ale jejich ohlášený koncert na Slávii dne 8.8.2008, den po zpěvákových narozeninách, považuji za malé vyznamenání českého rockového publika. Až to Bruce vytlačí, jak „siréna při leteckém útoku“, sluší se být u toho.
