Hope Spencerová na sebe upozorní již svým příjezdem. Její oblečení, automobil i vystupování napovídá, že se nejedná o ženu, která by celé dny plela záhonky a vydávala se vstříc dobrodružství do divoké džungle. O to více však vzbudí pozornost mužů a nedůvěřivost žen.

Následující půlrok má Hope trávit v domě po jakýchsi Donnellyových. Ovšem zde ji první den přivítají netopýři, a tak se Hope pro začátek musí spokojit s motelem. Postupně se dozvídá, co byli Donnellyovi zač. Pozoruhodný příběh, jehož, pro novináře atraktivní bod, konec vyústil v sebevraždu pana Donnellyho, zaujal reportérku natolik, že se navzdory své žurnalistické specializaci – smyšlené příběhy - rozhodla napsat velký článek o této rodině. Během času, kdy sbírá materiály, dále posílá své fotografie a drobné příběhy inspirované historkami z městečka Gospel do The Weekly News of the Universe. Tyto texty tamní obyvatelé pobaveně čtou, a přitom je vůbec nenapadne, že základ se odvíjí od jejich životních osudů, které Hope pozoruje v jejich Gospelu. Pouze jeden muž poznamená, že jezero v časopise mu připomíná to, které je ve městě, ovšem tento nápad ihned zapudí s poznámkou, že by bylo legrační, kdyby v Gospelu přebývali mimozemšťané.

Druhá rovina Hopeina příběhu se odehrává v jejím soukromém životě. Její blond vlasy a vyzývavé oblečení okamžitě zapůsobí na nejžádanějšího muže Gospelu, šerifa Dylana Tabera. Románek však později naruší příjezd matky Dylanova syna. Julie, která přijela z Kalifornie, měla tu čest se s Hope setkat. Přesněji se setkala s jejím bývalým mužem, plastickým chirurgem, u kterého si nechala upravit poprsí. Tehdy Hope v touze pošpinit svého muže napsala článek, kde použila i Juliino jméno, protože se jedná o známou osobnost, která má v televizi vlastní pořad. Díky těmto skutečnostem se Julie obává, že Hope chce opět napsat o ní a její rodině a tím vyvstane na povrch, co Hope skutečně dělá, protože své povolání před místními a Dylanem tajila. Tato domněnka se ještě více potvrdí, když do města dorazí několik fotografů a novinářů, aby zjistili, zdali má slavná Julie syna, který žije s otcem ve městě Gospel. Kdo jiný by jim to sdělil než Hope? Ta ovšem tvrdí, že je nevinná. Do těchto zmatků pak přichází do města další aktér – osoba skrývající se v domě jednoho z obyvatelů, která má s Hope nevyřízené účty díky jejím článkům z minulosti...

Řekni mi pravdu představuje román, který rozvíjí děj i do několika linií, tou nejvýraznější však zůstává vztah mezi Hope a Dylanem. Některé situace mohla autorka Rachel Gibson rozehrát více, protože chvílemi jsem měla pocit, že některé pasáže utnula příliš brzy a ty zůstaly viset ve vzduchu. Ovšem hlavní námět knihy – přítomnost holky z velkoměsta v malém Gospelu, zachycení atmosféry a zvyků či reakce obyvatel na Hopeinu přítomnost – zůstaly v knize zachovány. Za zvláštní moment pak považuji již zmíněnou situaci, kdy novinářka čerpá z osudů obyvatel Gospelu a ti se ve své nevědomosti usmívají článkům a tvrdí, že se něco takového nemůže přeci ani ze zlomku stát, a přitom se něco podobného odehrálo v jejich sousedství.

Kniha Řekni mi pravdu (v originále True Confessions) vyšla již v roce 2001 a Rachel Gibson za ni o rok později získala prestižní cenu RITA Award.

Gibson Rachel: Řekni mi pravdu, MOTTO, Praha 2008.

Foto obálky: nakladatelství MOTTO (www.motto.cz)