První, zatím zanedbatelný rozdíl, vynikl již při objednávce. Při zamluvení penziónu v Rakousku jsem nejen od majitele obdržela rozsáhlý e-mail s doporučeními na plánované výlety, ale především po mně nikdo nechtěl zálohu. V tuzemsku jsem musela okamžitě zaplatit třetinu ceny (nenávratně) a tipy na výlety se nekonaly, i když ty se nacházely na internetové stránce penziónu.

Druhý rozdíl: po příjezdu do zahraničního penziónu zjišťuji, že jeho vybavení odpovídá přesně tomu, jak mi penzión jeho majitel prezentoval. Po příjezdu do českého penziónu mě však čeká rozčarování v podobě zjištění, že krytý bazén uvedený na internetových stránkách se nachází kilometr od místa, a jelikož se jedná o moderně zařízený aquapark, vstup zde stojí 160,- Kč na hodinu. V pokoji pro tři lidi o rozloze dva krát tři metry se sice vedle obstarožního nábytku nachází lednice, ovšem ta nejde zapojit do žádné zásuvky. Kuchyňku sdílíme s dalšími čtyřmi pokoji, přičemž v ostatních pokojích bydlí parta lidí, kteří se znají, a ti kuchyňku používají jako svou společnou místnost, což v praxi znamená, že tam jsou v podstatě pořád.
Cena za noc v tomto českém penziónu – 1 pokoj se sociálním zařízením – nás stál pro 3 osoby 1100,- Kč za noc. Cena za noc v rakouském penziónu – celý byt s kuchyní a dvěma ložnicemi – nás vyšel pro 3 osoby 45,- Euro, což dělá při kursu cca 25,- Kč Euro rovných 1125,- Kč.

Třetí rozdíl se netýká již samotného penziónu, ale obecně přístupu k turistům. V Rakousku, ačkoliv se šušká o rakušanské uzavřenosti, se k turistům chovají uctivě a rozhodně nemáte pocit, že vás někdo považuje za póvl nebo vás chce okrást. Vstupy se platí skutečně jen na místech, která vyžadují údržbu, parkovné jsme neplatili vůbec nikde, a to ani v případě, že se na parkovišti nacházely čisté toalety (i potřebu jsme vykonali zadarmo!). Naproti tomu v Čechách každý stojí s nataženou rukou. Tady snad platíte už pomalu i za to, že jdete po chodníku. Při vstupu do některých obchodů se na vás dívají skrz prsty, protože z vás vyždímají zřejmě méně než ze zazobaných cizinců. Vstupné se vyžaduje i na zříceninu, nebo se třeba na klasicky značené turistické cestě náhle objeví – v mapě nezakreslená - naučná stezka, o kterou sice nemáte zájem, ale protože nejde nijak jednoduše obejít, musíte zaplatit za její zhlédnutí. Samozřejmě (?) jsou v českých rekreačních oblastech ceny vysoké. Např. turistická mapa, běžně k dostání za 89,- Kč, stojí v obchůdku v rekreační oblasti 169,- Kč. Gumoví medvídci za 17,- Kč zde koupíte za 56,- Kč. A za jeden džus, zákusek a pivo v české cukrárně, zřízené však pro cizince, dáte celých 110,- Kč. (Snad si pochutnáte dřív, než se vám z těch cen udělá špatně!)

A nyní ještě perlička, která už opravdu svádí k pozvání České obchodní inspekce. Jsem sama v restauraci, a protože v životosprávě razím heslo „jez do polosyta“, objednávám si z jídelního lístku dětskou porci lososa. (Upřesňuji, že cena za poloviční porci je přímo uvedena v menu, takže se nejedná o žádný můj rozmar.) Číšnice mi sice přinese poloviční porci, ovšem upozorní mě, že cenu mi musí napočítat celou, protože dětské porce se smí dávat pouze dětem. Tak tohle se může stát skutečně jen v Čechách!


^{Foto: Renata &Sindelářová (před rakouským penzionem)}