Umělec čaroval s flétnami a flétničkami, píšťalami tajemného původu, saxy a všelidským přístupem si podmanil náměstí pod sebou. Krajinomalíř s hudebním nástrojem.

Své kompozice, vystavěné na zemitém folklóru konkrétní lokality dokázal proměnit z radostných tahů štětcem v hudbu. Vymaloval kdejaký palouk. Zavřít oči a nechat se unášet zvukem! A v tu ránu jste tam. V Horehroní i na Žitném ostrově, na vinicích pod Pálavou i v rovinatém Podřípsku. Tvorba notně ovlivněna srdcem. S pohledem rozhodně česko – slovenským. Pokorně si uvědomujíc, že na jevišti nestojí sám. Jaroslav &Sindler s kytarou dostal velký prostor a využil jej bohatě. Rytmika Zdeňka Tichoty a Michala Hejny potvrdila pověst jazzových dvojčat a svým kompaktním zvukem tlačila oba melodické nástroje před sebou, s bohatě splněným posláním nechat oba předvést výkon, jenž rozechvěje i dlažbu náměstí. Citlivé a mnohavrstvé aranže kapely její mezinárodní renomé potvrzují.

Středeční finálovou jízdu obstaraly formace Robert Balzar Trio a František Kop Quartet. Oba protagonisté, přes několikaletou zdejší odmlku, pamatují první ročníky festu. Robert Balzar ze svého kontrabasu udělal vskutku sólový nástroj. Smyčec u jazzových plejerů je využíván sporadicky, ale zde je organicky začleněn do každé druhé skladby a posluchači si odnášejí ten bzukot čmeláčků přinejmenším do nastartované noci.
František Kop se svými saxofony proslul jako muž hlubokých tonů. Slyšeli jsme je. Dodávám, že u kláves kouzlil Petr Malásek a za bicími ekvilibrista Pavel „Bady“ Zbořil. Martin Lehký tvrdí od baskytary muziku dokonale. Jejich spolupráce třeba s Hanou Hegerovou či Lucií Bílou hovoří za vše.
Vynechat zmínku o bluegrassové sestavě Cop mi přijde trochu „kách“. Jejich frontman Míša Leicht je patriot a jeho každoroční povzdech „… tak zase doma …“ mu věřím. Kapela má, mimo jiné, Anděla z roku 2002, kategorie Folk & Country.

Festival dorazil k občance. Hrr k dospělosti. A pak Kristova léta. Těšení na léta.

_{Všechno o festivalu a zdroj fotografie www.naulici.cz}