Že některé své knihy si nechávala kontrolovat odborníky jako lékaři či právníky již víme. O skandální knize porušující veškerá pravidla pro psaní detektivek s názvem Vražda milionáře Ackroyda (1926) také. A co dál?

Třeba proslavená kniha Vražda v Orient-expresu. Zde čerpá ze skutečné události, která se v tehdejším tisku velice hojně propírala. Jedná se o únos syna Charlese Augusta Lindbergha a spisovatelky Anne Morrow. Výkupné v částce 50 000 dolarů nakonec zaplatili. Jaké však bylo jejich zděšení, když o několik dní později v okolí Hopewellu se našlo zbité mrtvé tělíčko jejich chlapce. Vina se nikdy neprokázala úplně. Údajně však policie nalezla část výkupného u německého tesaře. Toho nakonec v roce 1936 popravili na elektrickém křesle.

Dalším skutečným faktorem, který se na díle podepsal se stala krutá zima roku 1929. Tehdy Orient-expres kvůli sněhu uvízl v závějích. &Sest dní byli cestující uvězněni vevnitř...

Zajímavými knihami se také mohou stát ty, v nichž se vyskytuje postava Ariadny Oliverové. Právě do ní Agatha promítá i své charakterové vlastnosti. Objevit ji můžete například v díle s názvem Sloni mají pamět (1972).

Tajemstvím také není takzvané uplacení autorky. I když v tomto případě s docela dobrým úmyslem. Byť za cenu zaprodání se a ne velkého konečného úspěchu. Stalo se tak v roce 1929, tehdy se zapojila do kampaně, která se snažila zvýšit turistický ruch na ostrově Isle of Man. (Ten se nachází mezi Velkou británií a Irskem). Její činnost spočívala v napsání detektivního příběhu s několika vodítky. Ta byla rozmístěna po celém ostrově a soutěžící měli za úkol případ, díky těmto odkrytým vodítkům, rozřešit. Odměnou jim pak byl ukrytý poklad a právě díky tomu se často této akci přezdívá Honba za pokladem. Za účast a sepsání příběhu Agathu odměnili symbolickými 60 librami. Výtisky se zvěřejňovaly jak v tisku, tak se i samostatně rozesílaly do hotelů, restaurací, kaváren a podobných zařízení, kde by mohly natrefit na ziskuchtivé turisty.

Místní si však také z lidí vystřelili a tak turistům chystali falešné stopy. Celý ostrov se tak ukryl do mlžných dob. Poslední stopu celého pokladu se však nakonec nikomu nepodařilo odkrýt. Nikdo tedy poklad nedostal celý a na světlo světa vyšly jen jeho tři části. Poslední vodítko k zbývající části nakonec musela Agatha Christie odkrýt v novinách. Nakonec však celá akce sloužila spíše k pobavení, jelikož původní úmysl se zvýšením počtu návštěvnosti na ostrově zrovna moc nevyšel.

^{Fotografie převzata z :www.gynsysgroup.com}