Souhrnně a v dárkové kazetě nabízené nacházíme vlastně tři tituly. „Píseň o smrti a soudném dni“, „Píseň o slávě nebeské“ a „Píseň o mukách pekelných“. S dovětkem „Cytara Nového zákona Pravého Boha Josefem Váchalem dřevorytcem opsaná a četnými obrázky doložená“. Listuji si v knihách a přemýšlím o kreslířově trpělivosti, jež mi zde splývá s postojem k víře. Vyústění nenacházím. Mohou za to mnohdy kontroverzní autorovy obrázky, určitě se nedržící tradičního církevního vypodobnění. Mohou za to autorovy parafráze původního textu, jež ho řadí, dle mého názoru, jednoznačně k dobovým anarchistům. Mezi nima by se svou prezentací obstál zřejmě i dnes.
Ponechme stranou jeho světonázor a podívejme se na obsah podrobněji. Obrázky jsou malovány akvarelem, možná nechtěně až trhovsky přímočaře, s notnou dávkou naivismu. Symbolické motivy jak úsměvné návrhy masek na americký Helloween. Ještě, že o tom Váchal neměl potuchy a čtenářská obec se z téhož důvodu nemohla ani bát. Přepsané písně jsou okamžitě vhodným scénářem trhovského vyvolávače. Ale natočit ho při tom, tak sekvence musí poskytnout lyrickou tvář, o níž neměl ponětí ani sám Váchal. V každém případě vzácná symbióza technik. Perokresba a akvarel na jednom výsledném archu.

Hravost autora a prostá touha pobavit prostupuje dílem od začátku do konce. Hledím na jednotlivé stránky. Evokují ve mně hříšné pocity malého kluka při četbě v noci, při baterce, pod peřinou. Že tohle znovu zažiji nad Váchalovými knihami mě překvapuje. Příjemně, jistě.
Proslulý autor nástěnných maleb se zrovna tak umí popasovat s tvorbou knižní.
Ono to sem nepatří, ale samovolně na mě vyskakuje v notových puntíkách nikde nepsaný možný třetí rozměr těch nestydatých uličnických kousků, v titulech už jednou popsaný. Čtu si místy opravdu v písních. Jestli to byl autorův záměr, tak se mu zdařil.
Přenesu se do roku 1919, kdy rukopisy vznikaly. Vidím příjemně zaplněný malířský a dřevorytecký kvelb a rozesmátého autora a jeho druhy, převracející právě dokončené jednotlivé listy příští knihy. A závidím jim účast při jejím porodu.

Proč babí léto? Protože, když se povede, je krásné. A letos to vypadá příznivě.

^{Josef Váchal, Tři písně Antonína Koniáše}
_{vydalo nakladatelství Paseka
Zdroj obrázku www.paseka.cz}